Poruchu ADHD dlouho symbolizoval malý kluk, který neposedí a je nutné ho tlumit léky. To se ale v posledních letech mění. I dospělí stále častěji řeší problémy s pozorností, zapomínáním nebo ztrácením věcí. Stále více lidí vyhledává odborníky se zhoršeným soustředěním, které ovlivňuje jejich výkon v zaměstnání. Ať už jde o ADHD, či nikoliv, je několik způsobů, jak mohou se svou pozorností lépe pracovat.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článekKromě typické roztěkanosti se s ADHD často pojí vyšší inteligence a přecitlivělost, ale také vyšší riziko závislostí, úzkostí a depresí. Typická je také takzvaná časová slepota, tedy neschopnost odhadnout, jak dlouhou dobu budou lidem s touto poruchou trvat jednotlivé úkony.
„Často se to projevuje tak, že dotyčný chodí všude pozdě a jeho okolí je naštvané. Vnímají to jako neúctu, že to dělá schválně,“ říká terapeutka Martina Mikesková z organizace Soulmio, která nabízí programy péče o duševní zdraví pro firmy.
A problémy lze mít i ve vztazích, kde může být zdrojem konfliktu například neschopnost udržovat pořádek v domácnosti. „Jejich partneři často říkají, že jim vůbec nevěnují pozornost. Proč jsi to znovu udělal, když jsem ti desetkrát řekla, ať to neděláš?“ popisuje terapeutka.
Češi, kteří mají podobné problémy, se stále častěji sami diagnostikují jako ti, kteří mají ADHD, a za odborníky si přichází pro potvrzení. „Lidé za mnou přicházejí s tím, že nemohou fungovat v práci, něco si o tom přečetli a myslí si, že mají ADHD. Řeknou vám, že konečně někdo pojmenoval to, co je trápí,“ říká Mikesková.
Stejnou zkušenost popisuje i klinická psycholožka Tereza Štěpánková, která je spoluautorkou projektu Nepozorní dospělí, jenž se věnuje ADHD v dospělosti. „Je celkem velká množina lidí, kteří se sami diagnostikují a chtějí to potvrdit, nebo vyvrátit.“
Velcí kluci nepláčou? Top manažeři trpí samotou a nerozumí svým emocím, nově si říkají o pomoc
Zda se u dotyčného jedná o skutečné ADHD, je těžké určit. Neexistuje žádný univerzální test nebo screening, kterým by se mohl tento syndrom snadno rozpoznat. Určení diagnózy je tak delším procesem sestávajícím z různých testů a zejména pohovorů.
Rozhodujícím faktorem ale vždy je, zda dotyčný nepozorností trpěl už od dětství. „Odborná veřejnost se shoduje, že je to neurovývojová porucha. S ADHD se proto musíte už narodit. Stejně jako se narodíte s nějakou barvou očí, kůže nebo vlasů, narodíte se i s určitou nervovou soustavou,“ vysvětluje Štěpánková. Z klidného dítěte tak velmi pravděpodobně v dospělosti nebude člověk trpící ADHD jako takovým.
Jak upozornil server iRozhlas, podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky se mezi lety 2010 a 2022 zvedl počet dospělých v Česku s diagnózou ADHD padesátinásobně na zhruba 7,5 tisíce případů. Vzhledem k diagnostice nicméně neexistují spolehlivá data o výskytu nemoci v populaci. Odhaduje se ale, že na světě jí trpí okolo pěti procent dětí a 2,5 procenta dospělých.
Pomáhá, pokud je člověk diagnostikovaný už v dětství a může se s nemocí naučit pracovat co nejdříve. ADHD totiž zpravidla způsobí, že se dotyčný cítí jiný než ostatní, což může vést k úzkostem a depresím. „Ty děti jsou prostě jiné. Kazí hry, holčičky bývají špinavější, protože pořád zakopávají nebo na sebe něco vylévají,“ popisuje Štěpánková.
Později pak mohou trpět pocitem „chronického selhávání“ právě ve vztazích nebo zaměstnání. „Je důležité vždycky vnímat konkrétního člověka, který přijde s tím, že se mu v životě nedaří. A přijít s ním na příčinu,“ popisuje Mikesková. V prvním kroku se proto s klienty vždy zabývá tím, co mohlo jejich problémy s pozorností způsobit.
Příčinou nemusí být hned konkrétní porucha. Může to být jednoduše nevhodné pracovní prostředí. „Jste introvert, sedíte v open spacu a nemůžete se soustředit? Tak to nemáte ADHD. Jen máte úplně normální nervový systém. Pracovat v open spacu není přirozené a je to velmi vyčerpávající,“ vysvětluje Mikesková.
Lidské tělo se také špatně vyrovnává se všudypřítomnými podněty spojenými zejména s technologiemi. „Na moderní technologie nejsme vůbec připravení. Ztrácíme schopnost takzvané hluboké práce,“ říká Mikesková. Tento způsob práce popisuje situaci, kdy se dotyčný po delší dobu nerušeně soustředí na jednu činnost.
Podle Mikeskové pomáhá, pokud si každý vypozoruje, kdy a kde se mu nejlépe soustředí. Zda ráno, nebo spíše večer – mezi lidmi, nebo o samotě. Je také třeba správně odpočívat, jelikož nevyspalý člověk bude mít vždy schopnost práce horší. „Dobrým dokladem jsou ženy na mateřské – ačkoli to v práci byly schopné bytosti, jakmile jsou nevyspalé, nejsou schopné držet pozornost tak jako dříve.“
Pomáhá také, pokud si člověk s kolegy domluví, aby mu v určitou denní dobu nevolali, a měl tak prostor na hlubokou práci. „Je těžké se vymezit směrem k týmu nebo šéfovi, který je zvyklý fungovat jinak. Nemůžete ale pořád být na telefonu, Slacku a Teamsech. Radím jim, aby si jasně stanovili pravidelné tři až čtyři hodiny, kdy je nebude nikdo rušit.“
Důvodem horší koncentrace může být i to, že si dotyčný v dospělosti prošel nějakou traumatickou událostí. Podle Mikeskové tak mohou někteří citlivější lidé vnímat i události, jako byly a jsou covidová pandemie, válka na Ukrajině nebo vysoká inflace.
