Větrníky v Česku opět rostou, obce na nich mohou slušně vydělat. Odborníci radí jak

Začátkem loňského roku ji oslovila společnost ČEZ Obnovitelné zdroje s žádostí o výstavbu šesti až osmi větrných elektráren v prostoru pod Brnišťským kopcem.

Starosta nejprve objel pár jiných obcí, kde už větrníky mají, aby je, jak sám říká, „navnímal“. Pak investorovi umožnil udělat besedu s občany, kde jim záměr představil. „Nebereme to ideologicky, ale pragmaticky. Začali jsme si zjišťovat podrobnosti,“ sdělil starosta Michal Vinš (NEZ).

Přestože investor měl představu, že po besedě už se svým záměrem půjde ke schválení zastupitelstvem obce, starosta se rozhodl jinak. Pro občany nechal udělal anketu, ve které si ověřil, zda větrníky chtějí. Více než čtyři pětiny hlasujících řekly „ano“.

To v Česku nebývá zvykem, většinou lidé větrníky odmítají. Obávají se hlavně hluku, vizuálního poškození krajiny a možných negativních dopadů na přírodu.

Po mnoho let se i kvůli odporu krajů, obcí a jejich obyvatel větrníky v Česku vůbec nestavěly. Například v letech 2020 až 2022 nevznikl ani jeden. Bez výstavby byly také roky 2015 a 2016 či 1997 až 2001.

Brniště své občany ale řádně motivovalo. Rozhodlo se s nimi o výnosy z větrníků rozdělit půl na půl. Občanům slíbilo, že polovina budoucích obecních výnosů z větrníků posílí rozpočet vesnice a druhá polovina se podle jednoduchého a srozumitelného klíče rozdělí mezi lidi s trvalým bydlištěm v obci. V ní žije zhruba 1350 obyvatel. Každý z nich by dostal několik tisíc korun ročně. Obec několik milionů korun. O konkrétních částkách se stále jedná s potenciálními investory.

Vesnice se totiž rozhodla nepřijmout hned první nabídku společnosti ČEZ Obnovitelné zdroje, ale jala se prozkoumat trh a oslovila další možné investory. Sešlo se jí celkem sedm nabídek. Teď si mezi nimi vybírá. Odborníci tento přístup doporučují.

Zatímco ČEZ Obnovitelné zdroje nabízel obci pět procent z každoročního zisku, což by představovalo až několik milionů korun, a starostovi či jinému zástupci obce post jednatele ve společné firmě s roční mzdou 150 tisíc korun, od ostatních investorů se podle Vinše sešly i zajímavější nabídky. Při jejich výběru bude prioritou hlavně to, aby měla obec a její obyvatelé každoroční odměnu jistou a dostatečně vysokou. Vinšovi také přijde nesmyslné, aby samotný starosta za post ve společné firmě pro větrníky dostával tak velké peníze, jako mu navrhl ČEZ Obnovitelné zdroje. „Buď ať starosta nedostává nic, nebo podstatně menší částku, tolik ale ne,“ říká rázně Vinš. Podle něj by tak vysokého honoráře jen využili odpůrci větrníků i jeho političtí rivalové.

ČEZ Obnovitelné zdroje upozorňuje, že rozhodně nejde o odměnu určenou konkrétní fyzické osobě. „Jednatelem v případné společné projektové společnosti je pouze a jen obec a ta jediná také může být příjemcem těchto prostředků. Prostředky tak vždy končí v obecním rozpočtu a jejich následné využití je zcela v kompetenci místního zastupitelstva,“ vysvětluje Zuzana Bárová, specialistka rozvoje projektů ČEZ Obnovitelné zdroje. Podle ní také není pravda, že by ČEZ Obnovitelné zdroje v Brništi tlačil zástupce obce k rychlému rozhodnutí. „Naopak, vždy trpělivě, opakovaně a zcela otevřeně vysvětlujeme možnou spolupráci zastupitelům obce, děláme veřejné besedy s občany, kde potenciální záměr představuje a s občany diskutujeme. Konkrétně v Brništi první jednání proběhlo již v polovině roku 2022, beseda s občany v polovině roku 2023,“ dodává Bárová. 

Nejlepší ze sedmi nabídek investorů by měla obecní komise vybrat do konce března. O konečné volbě pak rozhodne zastupitelstvo.

Brniště už loni také požádalo o členství v České společnosti pro větrnou energii, aby mělo přístup k odborným informacím a vyhnulo se chybám při jednáních s investory. Vinšovi tato společnost významně pomohla ujasnit si jeho postup. Ve smlouvě s investorem tak podle něj nebude chybět inflační doložka či podmínky při případném prodeji firmy. Peníze z provozu větrných elektráren by obec dostávala po celou dobu jejich životnosti, která je kolem 25 až 30 let.

Česká společnost pro větrnou energii jako asociace zastupující obor větrné energetiky připravila společně s ministerstvem průmyslu a obchodu a Komorou OZE pro obce takzvané Větrné desatero. Zároveň je ochotná obcím při výběru nabídky investora poradit.

„Doporučujeme zastupitelům, aby rozhodně nic neuspěchali a pro co nejkvalitnější výběr si nechali předložit i nabídky dalších firem. Následovat by mělo skutečně důkladné prověření případného partnera,“ řekl předseda Komory OZE Štěpán Chalupa.

Podle desatera by první kroky zástupců obce určitě měly vést do obchodního a insolvenčního rejstříku, kde si mohou udělat dobrý přehled o historii, činnosti i pověsti nejen samotného investora, ale případně i podnikatelské minulosti jeho hlavních zástupců. Za dobré informační prameny považuje i média, která už o případném škraloupu firem mohla informovat. Podezřelé podle desatera mohou být i přemrštěně vysoké nabídky a až příliš ochotné zvyšování odměny pro obec. Obec by se také měla ujistit, kdo bude skutečným provozovatelem elektrárny a zda to, co investor nabízí, má právní oporu. V doporučeních desatera je v podstatě to, co udělalo a dělá zmíněné Brniště.

Když budou mít obce a jejich obyvatelé jistotu, že na obnovitelných zdrojích přímo vydělají, nebudou mít s jejich výstavbou problém tak často jako dosud. Pomoci by tomu měla i komunitní energetika, která jim zajistí podíl. Jak je na příkladu Brniště vidět, není ale komunitní energetika nezbytná k tomu, aby na těchto elektrárnách přímo profitovali i samotní obyvatelé. Příkladem toho jsou i Kryštofovy Hamry, obec v Krušných horách s celkem 24 větrníky, kde za ně každý obyvatel dostává 15 tisíc korun ročně. Obec se teď snaží o výstavbu dalších větrníků.

Důležitou roli ve výstavbě obnovitelných zdrojů energie má také zjednodušení jejich povolování a výstavby. S tím už stát významně pohnul pomocí novel energetického zákona či zavedení jednotného environmentálního stanoviska, které od ledna spojilo většinu razítek na ochranu přírody do jednoho, či Dopravního a energetického stavebního úřadu, který funguje od nového roku a aktuálně nabírá úředníky.

„Třetím pilířem úspěchu bude dokončení zkrácení povolovacího procesu na maximálně dva roky zahrnující vymezení oblastí pro obnovitelné zdroje včetně akceleračních zón,“ říká Chalupa.

Akcelerační zóny by od příštího roku měly stanovit, kam obnovitelné zdroje patří podmíněně a kam s velkou pravděpodobností nikoliv. Novým standardem pro získání všech povolení pak tedy budou dva, v akceleračních zónách dokonce jeden rok. „To je zásadní změna proti současným deseti a více letům, které potřebujete na každou větrnou elektrárnu,“ upozorňuje Chalupa.

Podklady pro vymezení takzvaných akceleračních zón už vznikají. Vytipování vhodných míst dostal za úkol Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví. „Základní návrh od nás dostane ministerstvo životního prostředí nejpozději do konce března,“ uvedl Dušan Romportl, který je vedoucím týmu a jedním z klíčových expertů projektu.

Pro větrnou energii jsou podle něj nejatraktivnější Vysočina, Moravskoslezský a Ústecký kraj. Důvodem je zejména dostatek větru a naopak méně střetů s chráněnými územími, kam takové stavby nepatří.