Jak dlouho ještě potrvá polský ekonomický zázrak? A co je jeho základem? Vysvětluje ekonom, který ho popsal v bestselleru

Polsko pořád prožívá zlatý věk, nejlepší období ve své hospodářské historii za posledních více než tisíc let. Již 35 let je Polsko nejrychleji rostoucí ekonomikou v Evropě a 33 let na světě. Z velkých ekonomik rostla rychleji pouze Čína. A pozitivní jsou i prognózy pro nadcházející léta. Mezinárodní měnový fond právě oznámil, že Polsko bude do konce desetiletí nejrychleji rostoucí velkou ekonomikou v Evropě. Takže tento ekonomický zázrak, tento zlatý věk, bude podle mého názoru pokračovat nejméně dalších deset let.

Co se Polsku podařilo v porovnání s jinými zeměmi ve střední Evropě, jako je Česko?

To je velmi důležitá otázka. Na začátku transformace, před 35 lety, byli Češi téměř dvakrát bohatší než Poláci. A nyní jsou pravděpodobně jen o 10 nebo 15 procent bohatší než Poláci. Jsem z Ratiboře u českých hranic. Pamatuji si, že jet do Československa tehdy v roce 1989 bylo skoro jako jet na Západ. Dnes už to tak není. Právě Polsko má v mnoha ohledech ještě lepší infrastrukturu než Česká republika. Myslím, že v tom, co se dělo v našich ekonomikách, bylo mnoho rozdílů, ale klíčový rozdíl je mimo jiné ve způsobu vedení hospodářské politiky. Fiskální, monetární, strukturální, a myslím, že právě díky tomu Polsko Čechy tolik dohánělo.

Hrála nějakou roli velikost polského trhu ve srovnání s tím českým, slovenským či maďarským?

Ano. Samozřejmě je mnohem lepší mít velkou ekonomiku. Letošní rok je velmi symbolický, protože přesně před tisíci lety se do kronik zapsal první polský král. Letos polský HDP přesáhl ekvivalent jednoho bilionu dolarů a Polsko se stalo dvacátou největší ekonomikou na světě. Velký trh pomáhá, protože díky němu jste méně závislí na zahraničí a na vnějších otřesech, a to se v Polsku děje. Ale je tu ještě jedna věc. Polsku pomohlo, že má jednu z nejvíce diverzifikovaných ekonomik na světě. V Evropě ani ve světě neexistuje jediné odvětví, jediný výrobek, jediná technologie nebo jediná služba, které by se na polském vývozu podílely více než pěti až deseti procenty. Díky tomu je Polsko velmi odolné vůči vnějším šokům. Není závislé na jednom odvětví jako například česká ekonomika, kterou ovlivňuje to, co se děje v automobilovém průmyslu a co se děje v Německu.

Reportáž

Polsko, náš vzor. Anebo ne? Jak na pozadí prezidentské kampaně probíhá polská byznysová revoluce

16. 5. 2025 ▪ 16 min. čtení

Politici nyní rádi mluví o nových modelech růstu ekonomiky. Jaký by měl být další směr vývoje pro Polsko či pro středoevropské země?

Polsko má podle mě největší příležitost v celé své historii stát se poprvé skutečným evropským lídrem, jednou ze tří nejsilnějších ekonomik. My jsme vždy byli na ekonomické periferii Evropy. Nikdy předtím jsme nebyli ekonomicky úspěšní a nyní, po těchto 35 letech hospodářského zázraku, si myslím, že během příštích 25 let se může ukázat, že jsme dokonce bohatší než Němci a Francouzi.

Co přesně je pro to potřeba udělat?

Mluvím o pěti směrech rozvoje, zkráceně 5I: instituce, investice, inovace, imigrace, inkluze. Mnohá z těchto 5I by se uplatnila i v České republice. Instituce. Jsme za Západem, pokud jde o kvalitu soudnictví, právní stát, předvídatelnost naší politiky. Například pouze třetina polských podnikatelů má důvěru v polský regulační systém. To ukazuje, že je zde třeba udělat hodně práce. Češi asi stejně jako Poláci potřebují do sebe ještě více investovat, zejména do nových technologií. Musíme investovat do svého umu. I Češi, stejně jako Poláci, by měli mít univerzity v první stovce na světě. Musíme dělat chytrou imigraci, přivádět mladé, podnikavé a inteligentní lidi z vybraných zemí světa. A musíme být inkluzivní. To znamená, že musíme zajistit, aby bez ohledu na to, zda je někdo z Opavy, Prahy, Valbřichu nebo Varšavy, měl podobné možnosti rozvoje, ať už se narodil kdekoli.

A co si myslíte o současné roli obranného průmyslu v Evropě? Bude se hodně investovat. Mohl by být jedním z těch motorů rozvoje, inovací?

Určitě to bude jeden z motorů, protože především Polsko už utrácí a bude utrácet až do, doufejme, Putinovy rychlé smrti, obrovské peníze. Letos Polsko utratí 50 miliard dolarů na armádu a na zbrojení. To jsou skutečně velmi velké peníze a z ekonomického hlediska je samozřejmě klíčové, aby tyto peníze nebyly vynaloženy jen na nákup pojistky od Trumpa, ale aby stále více z těchto obrovských peněz šlo na podporu domácího podnikání a nových technologií. Abychom se nebáli, že se připravujeme na starou válku, ale abychom my všichni v Evropě byli v čele přípravy na válku novou. Tady jsou klíčové investice do start-upů, do technologií, do inovací.

A jsou politici schopni to pochopit a něco pro to udělat?

Možná bychom společně s Čechy, kteří mají také tradici v leteckém průmyslu, mohli investovat například do polsko-české evropské stíhačky budoucnosti nebo alespoň do stíhacího dronu budoucnosti.

V České republice je nyní taková „polská móda“, která se týká nejen cestovního ruchu, ale i byznysu. V čem je podnikání v Polsku jedinečné nebo odlišné od ostatních středoevropských zemí?

Důležité je, že máme velký národní trh. Jedním z důvodů, proč je v Polsku relativně málo globálních firem, je to, že se můžete stát multimilionářem, můžete mít dobrý život jen z prodeje zboží a služeb v Polsku, protože trh je prostě dost velký. Polsko má také velmi rychle se zlepšující infrastrukturu. Byli jsme to my, kdo postavil dálnici pro Čechy k Baltu rychleji než sami Češi. A za třetí si myslím, že Polsko také udělalo největší skok v regionu, pokud jde o zlepšování lidského kapitálu. Začínali jsme před 35 lety, jen desetina mladých Poláků měla vyšší a vysokoškolské vzdělání. Dnes je to více než polovina. Takže díky tomu je možné v Polsku neustále nakupovat lepší mozky, které jsou i přes rostoucí náklady na pracovní sílu ochotnější pracovat například v Německu za poloviční cenu.

Nemohla by to všechno zabít špatná demografie?

Může. Jsem optimistický ohledně příštího desetiletí, méně optimistický ohledně toho, co bude s Polskem a regionem po roce 2035. Myslím, že demografickou krizi zažívají všechny země. Není úplně jasné, co dělat, aby se zvýšila porodnost, myslím, že to bude velmi obtížné. Jedním z řešení, kromě zvýšení míry zaměstnanosti, bude ona selektivní, moudrá, podnikatelská imigrace. Přilákání talentů ze zbytku světa. Talentů není ve světě nedostatek. Na konci století bude na světě 2,5 miliardy mladých lidí a většina z nich se narodí v chudých zemích, které nebudou mít žádnou perspektivu. Takže si myslím, že je v zájmu České republiky a Polska, abychom se také poučili z chyb, které udělala západní Evropa, abychom si mohli vybrat nejlepší mladé lidi z celého světa. Aby pracovali na polské a české důchody, a ne na ty německé nebo americké.

Je to ale možné při vlně nacionalismu, kterou vidíme po celé Evropě?

Je potřeba říct, že možné je všechno. Musíme říci, že jsme proti nelegální imigraci, musíme se starat o naše hranice. Musíme mít plnou kontrolu nad tím, kdo sem přichází a kdo odchází. A v tomto ohledu, zejména v Polsku, které je přímým sousedem Ukrajiny, Běloruska a Ruska, je to pro nás obzvlášť důležité, více než v České republice. Ale zároveň nesmíme s vaničkou vylít i dítě. Bez přilákání nových talentů se Polsko nejenže nestane jedním ze tří lídrů Evropy, ale také se zmenšíme, zestárneme a naše suverenita bude jednoho dne zpochybněna, protože Poláci a Češi už prostě nebudou.

Existuje v Polsku nějaký zvláštní vztah mezi byznysem a politikou, který by byl odlišný od jiných zemí?

Strávil jsem skoro třetinu svého dospělého života v Americe a můžu říct, že Polsko je pro Ameriku vzorem, jak oddělit byznys od politiky. Na to jsem velmi hrdý. V Polsku nemá byznys prakticky žádný přímý vliv na politický proces a na volby a to mě velmi těší. Někdy je to však jedna věc, což neznamená, že by vláda neměla s byznysem mluvit. Naopak si myslím, že jedním z klíčových prvků posunu vpřed je, aby se vláda nebála mluvit s podnikatelskou sférou na partnerské bázi, aby přesně pochopila, co tato sféra potřebuje, aby se mohla posunout vpřed. Dobrým příkladem je v Polsku iniciativa podnikatele Rafala Brzosky, který se zapojil do vytváření myšlenek o deregulaci ekonomiky. Opět se nejedná o součást politického procesu, ale o součást dialogu, který ukazuje, co je pro soukromý sektor klíčové. Úkolem vlády je vybrat ty nejlepší nápady a uvést je do praxe.

Co pro vás bude za pár let měřítkem toho, kam se Polsko ubírá a zda pořád drží dobrý kurz?

Pro mě bude měřítkem za deset let to, že se průměrný příjem v Polsku poprvé v historii vyrovná průměrnému příjmu v Evropské unii. Zatím jsme na osmdesáti procentech a máme šanci – a měl by to být sen každého Poláka –, že se v příštím desetiletí k těm sto procentům co nejvíce přiblížíme.