Tykač přehodil zodpovědnost za uhlí na státní půlku hřiště. Co rozhodne o tom, jestli se uvolní dotační miliardy?

V rozhovoru pro podcast Štěpení se ke konci svého uhelného byznysu vyjádřil přímo Pavel Tykač. Podle svých slov od státu nic nepožaduje. „Způsob, jaký stát zvolí, je nám srdečně jedno. A jediné, co chci zdůraznit, je to, že od státu nic nechceme,“ řekl. Obratem ovšem dodal, že o práci přijde 3000 lidí, elektřina v Česku může zdražit a vzroste rozdíl mezi tuzemskou cenou a tím, co platí za elektřinu odběratelé v Německu, což znevýhodní tuzemské firmy vůči zahraniční konkurenci.

Pátý nejbohatší Čech tak přehrál míč zodpovědnosti na stranu státu. A i když říká, že mu elektrárny prodá klidně za jednu korunu, stále je otevřená i možnost, že erár ztrátovou uhelnou výrobu prostě zadotuje. Zcela klíčovým aktérem je nyní státní provozovatel přenosové soustavy ČEPS. Ten má 60 dní na to, aby vyhodnotil, zda jsou dotčené elektrárny pro Česko nezbytné, a otevřel tak cestu k podpoře. 

Tykač nařkl ČEPS z „politického zadání“

ČEPS přitom už v minulosti došel k závěru, že se Česko bez Počerad a spol. nejspíš obejde. Šlo o takzvaný superkritický scénář z loňského léta. Ten vycházel z případného odstavení nejen Tykačových elektráren, ale také uhelných zdrojů Sokolovské uhelné, v pozdější fázi i ČEZ s výjimkou nejmodernějších Ledvic, a dokonce i případného výpadku jaderného bloku. Nic z toho by však nemělo znamenat zásadní ohrožení Česka. 

„Česká republika je stále přebytková, a to jak výkonově, tak výrobně. Pokud výrazně nevzroste spotřeba, je vysoce pravděpodobné, že výkon a výroba zhruba dvou gigawattů v letech 2027 a 2028 nebude chybět,“ míní ředitel pro strategii poradenské společnosti EGU Michal Macenauer.

Aktualizováno

Potvrzeno. Tykač se rozhodl zavřít tuzemské uhelné elektrárny. Co to znamená pro Česko?

26. 11. 2025 ▪ 7 min. čtení

Tykač ovšem nezávislost hodnocení zpochybňuje. „Je otázka, jaké politické zadání dostával ČEPS za doby pana ministra ‚jdu do Bruselu‘,“ prohlásil v narážce na exministra průmyslu Jozefa Síkelu (STAN), který se později stal eurokomisařem. Vztahy mezi byznysmenem a současným reprezentantem Česka v Evropské komisi nejsou nijak vřelé. Oba muži si vyměnili několik ostrých slovních přestřelek. Síkela před dvěma lety v rozhovoru pro Seznam Zprávy na Tykačovu adresu prohlásil, že se nenechá vydírat. Bylo to právě v souvislosti s hrozícím koncem uhelných elektráren.

A v aktuálním vyjádření pro HN odmítl i nynější Tykačovo tvrzení. „Myslím, že tyto výroky především ukazují, jak na jednání se státem nahlíží sám jejich autor. Já jsem na podobné praktiky nikdy nepřistoupil a vždy jsem rozhodoval výhradně v zájmu energetické bezpečnosti Česka. A to na základě dat a odborných posudků, ne podle osobních zájmů některého z českých oligarchů,“ uvedl eurokomisař. 

Lepší šance pro uhlí s novou vládou?

Bez zajímavosti ovšem není ani načasování. Ačkoliv Tykač odstavením zdrojů hrozil v minulosti už několikrát, oficiální oznámení přišlo až v době, kdy vláda Petra Fialy (ODS), jejíž součástí Síkela byl, končí. Vítěz voleb a pravděpodobný budoucí premiér Andrej Babiš (ANO) přitom letos v létě ostře zaútočil na ČEPS kvůli masivnímu výpadku elektřiny počátkem prázdnin. To nemusí znamenat, že Babiš půjde Tykačovi na ruku, jejich vztahy ostatně v minulosti také nebyly ideální. Se Síkelou a jeho koaličními kolegy ovšem odchází výrazný Tykačův oponent a zároveň je v době bezvládí ČEPS, coby klíčový činitel, náchylnější k možnému nátlaku.

Správce přenosové soustavy ovšem může své dřívější závěry přehodnotit zcela objektivně. Evropská energetika prochází překotným vývojem a od vydání superkritického scénáře se leccos změnilo.

Dva příklady: německá vláda kancléře Friedricha Merze slibovala ještě počátkem roku vybudovat 20 gigawattů nových plynových elektráren. Tato robustní plynová flotila o pětinásobném výkonu Temelína a Dukovan by mohla sloužit jako záloha i pro okolní země včetně Česka. Nyní však už Berlín mluví jen o osmi gigawattech. Zároveň se v Německu zadrhl rozvoj vodíku. Česko přitom považovalo za riziko, pokud by Německo využilo většinu své elektřiny pro produkci lehkého plynu a nemohlo ji exportovat. Podobných aspektů, které mohou výsledný verdikt ovlivnit, bude mnoho.

Cena elektřiny je chvílemi extrémní, celkově však zlevňuje

Případný doplatek státu na ztrátovou uhelnou produkci by podle Pavla Tykače dosáhl maximálně šesti miliard korun ročně. Této výše podle něj dosahují fixní náklady ohrožených elektráren. „Pod to se nejsme schopni dostat,“ uvedl v podcastu Štěpení byznysmen. Na kolik z toho budou schopny si elektrárny vydělat, bude pak záležet na produkci obnovitelných zdrojů i rozvoji baterií. Dodatečné náklady by se pak promítly v regulované složce ceny elektřiny, což je v rozporu se záměrem hnutí ANO, ukotveném i v programovém prohlášení budoucí vlády. Tento materiál totiž voličům slibuje energie zlevňovat.

Konec elektráren ovšem může mít vliv i na silovou složku elektřiny, tedy samotnou komoditu. Uhelné zdroje vyrábí především v zimních měsících, kdy je produkce fotovoltaických parků a občas i větrníků minimální. V takové dny mohou ceny dosáhnout extrémních hodnot. Třeba tuto středu se tak cena jedné megawatthodiny na spotu v době mezi 16.45 až 17.00 dostala na 370 eur, ačkoliv průměr za celý rok je pod 100 eury. Bez flexibilního uhlí, které je schopné soláry a větrníky kdykoliv zastoupit, by se cena v dobách takzvaných Dunkelflaute (období zatažena a bezvětří – pozn. red.) mohla dostat ještě výrazně výše.

Nicméně výslednou částku na fakturách odběratelů netvoří extrémy jednotlivých dní, ale průměry celého roku. Burzou v Lipsku, kde se obchodují dodávky na roky dopředu, oznámení konce části tuzemského uhlí vůbec nezahýbalo. Elektřina s dodávkou na rok 2027, kdy by Počerady, Chvaletice a Kladno již neměly vyrábět, se prodává za necelých 92 eur, na další rok dokonce za 85 eur. Na příští rok však stojí megawatthodina přes 94 eur. 

Podle Macenauera se tak konec obou zdrojů na burzách neprojeví. „Cena silové elektřiny bude trendově klesat,“ říká s tím, že přesto celkové náklady na elektřinu pravděpodobně porostou, a to kvůli regulované složce. A je třeba dodat, že právě v regulované složce by se projevila i podpora uhelným zdrojům.

Především však zlevňování silové elektřiny očekává i Pavel Tykač, ačkoliv to neříká napřímo. Svědčí o tom však samotné odstavení uhelných zdrojů. Důvodem nerentability elektráren je na jedné straně cena emisních povolenek, za které skupina Sev.en v posledních třech letech zaplatila 56 miliard korun. A na druhé je to nízká cena zemního plynu. Ta přitom určuje i ceny elektřiny na burzách. „V příštích dvou letech lze s vysokou pravděpodobností čekat růst ceny povolenky a dojde k poklesu ceny plynu. Katar pouští na trh velké množství plynu, otevírá se velký terminál v USA. Oba dva tyto trendy jsou pro uhlí smrtící,“ prohlásil Tykač.