Esej ekonoma Petra Zahradníka: Rovný příjem - návod k použití

Počátkem 90. let se u nás prostřednictvím kuponové privatizace rozdával majetek. Čekat na to, že se domácí kupní síla zvedne natolik, aby si ho Češi mohli pořídit za "skutečné peníze", by popřelo smysl ekonomické transformace.

Tehdy šlo o jednorázový krok ve zcela specifických a pro osud reformy fatálních podmínkách, který je navíc po více než 25 letech stále hodnocen dost rozporuplně.

Dnes se sice nehovoří o tom, že by se majetek opět rozdával, ale tu a tam (a stále silněji) se objevuje myšlenka, která "rozdávání" připomíná − zavést rovný a nepodmíněný příjem pro všechny. Vstupujeme tedy opět do fáze ekonomického a společenského vývoje, která je tak specifická a zásadní, že takový průlom obstojí a stane se potřebným, ne-li nutným?

Patrně nelze zpochybnit, že technologický pokrok přinášející změny v organizaci i struktuře ekonomiky a z nich vyplývající sociální dopady pozvolna spějou k době, kdy lidskou pracovní sílu masivně nahradí umělá inteligence a roboti (populární robotka Sophie se netají ambicemi lidský druh doplnit a skeptici dodávají jednou snad i zničit). Kdy přesně tato doba přijde, je zatím ve hvězdách, zůstává stále zahalena příliš mnoha nejistotami a neznámými. Lze ale očekávat, že až se tak začne dít v širokém měřítku, stane se zavedení rovného příjmu (doslova) životní nutností. Nebude to ve všech koutech planety ve stejnou dobu, ale v těch nejvyspělejších zemích to může nastat už v průběhu příští dekády.

Mentální příprava na rovný příjem

Zatím působí pokusy se zaváděním rovného příjmu dost rozpačitě: Švýcaři jej v nedávném referendu rovnou odmítli, Finové se pak dokonce odhodlali k jeho experimentálnímu zavedení, před pár týdny se ale náhle rozhodli, že jeho testování ukončí. To ukazuje, že v současné době se jeho zavedení jeví jako předčasné a snad ještě nepotřebné. Teprve před námi jsou proto úvahy, jak vysoký by tento příjem měl být a zda jeho výplata nebude skutečně vůbec ničím podmíněna.

Na druhé straně se s některými jeho plíživými zárodky potkáváme již nyní, a to v podobě pracovních míst, která jsou vlastně úplně zbytečná.

Každopádně mentální příprava na rovný příjem a jeho plnohodnotné uvedení na scénu v pravý čas jsou zcela zásadními předpoklady pro úspěšné fungování tohoto nástroje.

Záměrně píšu nástroje, protože rovný příjem není sám o sobě tou Inovací (s velkým i), ale jen reakcí na kvalitativní proměnu ekonomického a společenského systému, respektive jejich organizace. Jde nepochybně o prostředek, nikoliv cíl. A měli bychom usilovat o to, aby se stal dobrým sluhou, ale nikoliv zlým pánem.

Máme-li přemýšlet o takto revolučním nástroji, je nutné si nejdřív uvědomit charakter změny, která nás čeká. Podíváme-li se třeba na třicet či padesát let staré fotografie pražského Václavského náměstí a porovnáme-li je s dneškem, zas až tak moc se na první pohled nezměnilo. Jistě, z podobných fotografií nelze vyčíst pokrok v oblasti informačních a komunikačních technologií ani drastický úbytek živočišných druhů či nastávající období sucha, které naše životy buď již zásadním způsobem ovlivnily, anebo se k tomu neodbytně chystají. Nicméně fasáda rušného městského centra s lidmi na chodnících, auty v ulicích, obchody, restauracemi a zábavními podniky vypadá i přes svůj kvalitativní upgrade v podstatě stejně jako tehdy.