Je česká sázka na jádro správná? Cena reaktoru se má vyšplhat až na 300 miliard, stát chce přitom dva. To může položit i ČEZ

Debata o jaderné energetice v posledních dvou letech v Česku prakticky neexistuje. Drtivá většina politiků bere potřebu nových jaderných zdrojů jako samozřejmou a už dávno rozhodnutou věc. Nejlépe to asi vystihl dnes už bývalý ministr průmyslu a obchodu Tomáš Hüner. "Když vidím premiéra i vládu, jakou má tendenci jít do jádra, museli by nás vynést nohama dopředu, abychom od toho couvli," prohlásil nedávno v médiích. Jednou s novými bloky státní energetická koncepce počítá, tak není jiné cesty. Premiér Andrej Babiš se dokonce nechal opakovaně slyšet, že reaktory měly už dávno stát a že vybudování těchto extrémně komplikovaných zařízení je "triviální".

Na druhé straně se ale čím dál více ozývají hlasy, které tvrdí, že výstavba jaderných bloků je velmi rizikový projekt, který se nikdy nezaplatí. A že by proto Česká republika měla zvažovat i jiné alternativy, jak si zajistit svou energetickou budoucnost, například dát větší důraz na obnovitelné zdroje a plyn.

Kdo to zaplatí?

I když státní energetická koncepce hovoří o dvou reaktorech − po jednom v Dukovanech a Temelíně −, aktuální debata se týká hlavně toho, který by měl nahradit bloky v Dukovanech. Dosluhovat začnou po roce 2035.

Důvod, proč se nestaví, je jednoduchý: peníze. ČEZ už v roce 2014 zastavil tendr na výstavbu dvou reaktorů v Temelíně. A prohlásil, že kvůli ekonomickým rizikům jaderné elektrárny bez státních garancí na vlastní riziko nepostaví. Jeho akcie se obchodují na burze a vedení firmy by se vystavilo žalobám minoritních akcionářů, kteří by se cítili poškozeni. Mnozí politici se s tím nicméně nechtějí smířit a tvrdí, že ČEZ by ani projekt za několik stovek miliard nepoložil.

Šéf ČEZ Daniel Beneš tak připravil šalamounské řešení: rozdělit ČEZ. Jednu z částí by ze 100 procent ovládl stát a té by pak mohl výstavbu nařídit. Jak to nakonec bude, se musí rozhodnout co nejdříve. Současný premiér to ale považuje za nesmysl. A stále opakuje, že stát nic nezaplatí ani nepodpoří. "ČEZ má velice dobrou finanční bilanci a nemá problém to ufinancovat," řekl nedávno v Českém rozhlase Babiš.

Kolik? Nikdo neví

Problém je, že výstavba jaderných bloků může ohrozit i tak velkou firmu, jako je ČEZ. Největší optimisté dnes počítají s cenou za jeden reaktor okolo 150 miliard korun. Pro české jádro zatím žádné oficiální odhady neexistují, v kuloárech se však nejčastěji hovoří o 250 až 300 miliardách korun za reaktor. Pesimisté dokonce připouštějí i 500 miliard. Navíc − příprava a pak samotná výstavba trvají často 15 až 20 let. A po tu dobu investor neuvidí ze svých peněz zpátky ani korunu.

Při odhadech nákladů na nový reaktor narážejí experti na problém, že neexistuje příliš příkladů, podle kterých by se mohli řídit. V posledních letech se v Evropě připravují jen dva projekty, o které je možné se při odhadech opřít. A ty se diametrálně liší.

Prvním je maďarská elektrárna Paks. Tam se ruský Rosatom zavázal, že dva bloky o výkonu 1200 megawattů postaví za 12,5 miliardy eur, což vychází zhruba na 160 miliard korun za jeden. Tato čísla jsou ale velmi ošidná. Praxe totiž ukázala, že slibované ceny se téměř nikdy nedodrží. Asi nejkřiklavějším příkladem může být třetí blok finského Olkiluota, který buduje francouzská Areva. Stavět se začal v roce 2005 a elektřinu měl dodávat od roku 2009. Práce však stále nejsou hotové a není ani jisté, že výroba začne alespoň v roce 2019, jak se nyní plánuje. Zpoždění odpovídá i prodražení celého projektu, kdy se cena z původních 80 miliard korun vyhoupne minimálně na trojnásobek.

Podobně dopadl další projekt Arevy ve francouzském Flamanville, o velkém zdržení i dvojnásobném růstu původních nákladů by mohli vyprávět i ve slovenských Mochovcích.