Někomu vysoký plat tolik neříká, práce musí dávat smysl i za cenu nižšího ohodnocení. Až polovina Čechů přitom nevidí ve svém zaměstnání smysl

Když se Laura Mitroliosová, tehdejší procesní manažerka Československé obchodní banky, rozhodla po sedmi letech opustit korporátní prostředí, konkrétní vizi budoucnosti neměla. "Už jsem nechtěla trávit čas v práci s minimální pravomocí v rozhodování a přispívat firmám k dalšímu růstu, toužila jsem po smysluplné práci s flexibilním týmem a ve prospěch lidí," vyzdvihuje hlavní důvod svého odchodu.

Poté co se seznámila s ředitelkou Institutu cirkulární ekonomiky, měla Mitroliosová jasno. "Zjistila jsem, že jsem v principech cirkulární ekonomiky byla vychovávána a že je mi to blízké," popisuje dnešní finanční manažerka neziskové organizace, jejíž agendou je snižování produkce odpadů a propagace udržitelného způsobu života. Zajišťuje její finanční stabilitu, vede a motivuje tým, řídí projekty odpadového hospodářství obcí. "Je pro mě důležité, že se v této práci víc realizuji, a cením si jí stejně tak jako lidí, kteří s námi spolupracují a pomáhají nám udělat svět lepším," uzavírá manažerka, která v neziskovce pracuje třetím rokem.

Nedostatek schopnosti nalézt smysl ve svěřených úkolech a činnostech je jeden z nejčastějších důvodů odchodu ze zaměstnání. Zhruba čtvrtina mileniálů podle průzkumu IBM Institute chce, aby jejich práce měla pozitivní dopad na společnost. Chtějí pomáhat řešit společenské problémy a pracovat na tom, co je baví. Loňský průzkum Hospodářských novin přitom ukázal, že víc než polovina českých zaměstnanců nevidí smysl v tom, co v práci dělá.