Slabí jedinci se k nám nedostanou. Klid k vojákům patří, ale musí mít i emoce

Psychologická služba Armády České republiky vznikla v roce 2000 jako služba pro péči a podporu duševního zdraví v resortu obrany. Před osmi lety prošla psychologická služba zásadní proměnou a osamostatnila se v Odbor operační psychologie Agentury vojenského zdravotnictví. Jeho cílem je poskytovat psychosociální podporu všem příslušníkům v obraně, jejich rodinám a v neposlední řadě válečným veteránům. Jeho náčelníkem je žena. Armádní psychology řídí plukovnice Helena Sováková.

HN: Liší se psychická pohoda civilisty od pohody vojáka? Přece jen je vžitá představa, že osoba v uniformě vydrží víc.

Psychická pohoda je subjektivní stav, který je stejný pro vojáky i civilisty, nelze srovnávat, kdo prožívá větší pohodu. Důležité je ji mít nebo vědět, jak ji získat. Proto byla psychologická služba v armádě zřízena – naším úkolem je primární a sekundární prevence, tedy psychologické vzdělávání a výcvik, který je zaměřen na připravenost a odolnost. I vojáci jsou lidé s bolestmi, starostmi rodinnými i pracovními. Ani jim se nevyhýbají. Nicméně právě díky výcviku dokážou lépe poznat, zda jsou „v pohodě“, i přiznat si, že v pohodě nejsou, a něco s tím cíleně dělat. To je důležité, znát sám sebe, své slabiny i vědět, kde je naše síla. Obecná definice zdraví není stav nepřítomnosti nemoci, ale je to stav fyzické, sociální i duševní pohody.

HN: Do armády primárně vstupují lidé psychicky vyrovnaní, odolní. Je psychika tím, co některé zájemce o službu u vojska vyřazuje?

Armáda jako ozbrojená složka je zároveň výběrovou organizací. Adepty pro službu si vybíráme. Součástí výběrového procesu je i zdravotní způsobilost, jejíž součástí je i psychologické vyšetření. Jeho výsledky nám ukážou, zda je dotyčný dostatečně vyzrálou osobností pro výkon náročného povolání.

HN: Je takto vyzrálá většina z příchozích, nebo o sobě mají mnozí mylně vysoké mínění? Víc žadatelů vypadne na základě psychické, nebo fyzické kondice?

Je přirozené, že má o sobě většina lidí lepší mínění. Je to vlastně logický pohled na sebe sama, který nám dodává sebedůvěru. Dospěje‑li někdo k rozhodnutí, že je připraven vstoupit do armády, je to skvělé, ale všechny musíme důkladně prověřit. Není podstatné, zda víc osob vyřadí nedostatečná způsobilost fyzická, či psychická. Pro vstup do armády je důležitá právě vyváženost a dobrá kondice obou složek, protože je zde kladen důraz na výkon v obou složkách.

Obrana a bezpečnost

Armádě veřejnost věří díky pomoci při pandemii i tornádu. Technicky ale za světem pokulhává

4. 10. 2021 ▪ 5 min. čtení

HN: Zdá se, že obě v populaci slábnou, pociťujete to?

Ano, v běžném životě to vnímám. Do armády se v tomto ohledu slabí jedinci nedostanou. Nyní máme dostatek uchazečů a stále pracujeme na tom, abychom vybrali nejlepší z nejlepších.

HN: Společnosti vládne větší agresivita, násilí. Musí se tomu přizpůsobovat vojsko a jeho psychologická příprava?

Úkolem armády je obrana vlasti proti vnějšímu napadení, tedy vnější agresi a násilí. Modifikujeme výcvik podle aktuálních hrozeb a tomu přizpůsobujeme i výcvik, který obsahuje i psychologickou přípravu. Podstata takové přípravy je neměnná a je nedílnou součástí přípravy vojáka.

HN: Mimochodem, který druh vojska – ženisté, výsadkáři, stíhači – potřebuje dokonalejší psychickou přípravu?

Nelze říct, že někdo ji potřebuje více a někdo méně, příprava se samozřejmě liší specializací. Co vojsko, to jiné nároky, zatížení, situace a prostředí. My se mimo jiné soustřeďujeme i na specifické formy prevence, která je v psychologické oblasti spolu s výcvikem odolnosti zásadní.

HN: Takže letci i členové útvarů pozemního vojska musí předvést stejný stoický klid?

V žádném případě nic nemusí předvádět, ani stoický klid. Spíše je důležité zmínit, že armáda nestojí na jedincích, ale práci v týmech. Vojáci musí ovládat své emoce, umět komunikovat, kooperovat, věřit si, podporovat se. Individuality se musí umět stát týmovými hráči. Jedním z našich úkolů je tuto dovednost u vojáků neustále posilovat.

HN: Zvyšuje se duševní pevnost s vyšší hodností?

Úsměvná představa: postoupit v hodnosti a být odolnější – ale tak to nefunguje. Člověk získává odolnost životními situacemi, jimiž i opakovaně projde, zkušenostmi, které získá, překážkami, které překoná. Bez ohledu na hodnost. Mimochodem, pokud by tomu tak bylo, měli bychom duševně pevné, jak jste to nazvala, generály a svobodníci by byli na opačném konci spektra. A tak tomu rozhodně není.

HN: Jinak. Vstoupí‑li do armády, původně mužského prostředí, žena, znamená to, že je pevně rozhodnuta pro službu a je pak v přípravě tvrdší než muž?

Jsem přesvědčena, že každý kolega a kolegyně, kteří vstoupí do armády, jsou pevně rozhodnuti sloužit své vlasti. Nerozeznáváme „tvrdší“ a měkčí“. Rozdíly mezi muži a ženami vlastně nehodnotíme vůbec. V armádě mají příslušníci obou pohlaví stejné podmínky. Máme jen jedny limity. Výcvik je pro všechny stejný.

HN: Takže je verdikt jen způsobilý a nezpůsobilý?

De facto ano. Ale my pracujeme s těmi, kdo svou způsobilost prokázali a vstoupili do armády. Snažíme se jim pomoci najít jejich silné stránky, ty rozvíjet, zdokonalit, ale pracovat i na nedostatcích a zlepšovat se. Učíme vojáky poznat sebe sama, odhalit limity a ty posouvat.

HN: Sledujete i příčiny, které psychiku vojáků „rozmetávají“? Je to absolvování misí, nebo spíše dění v rodině?

Může to být cokoliv. V životě se můžeme setkat s mnoha zátěžovými situacemi. Vojáci se na psychology či na duchovní službu mohou obrátit kdykoliv. Zmínila jste mise. To je jedna ze situací, se kterou se musí vojáci umět vyrovnat. Odloučení, náročné podmínky, jiné prostředí i kultura. Nečekáme, až se vojáci z mise vrátí, ale trénujeme je důkladně již v rámci výběru a přípravy na misi. Příkladem může být i pandemie. S jejími dopady se vyrovnáváme prakticky úplně všichni. Každopádně pandemie ukázala, že vojáci jsou dobře připravováni na změny, jsou flexibilní, odolní a dobře připravení. Osvědčili se při nasazení ve zdravotnických zařízeních a následný návrat do běžné práce úspěšně zvládají. Nejen v těchto limitních situacích si armáda stojí dobře. Připomeňme nedávnou evakuaci z Kábulu, pomoc po hurikánu na Moravě, předtím povodně a tak dále.

HN: Chrání se psychika vojáků i tím, že nevstupují na veškeré sociální sítě, pokud to nemají v popisu práce?

Armáda ČR nelimituje přístup vojáků na sociální sítě. Pouze vojákům na zahraničních operacích jsou z důvodu operační bezpečnosti nastavena pravidla.

HN: Rodinám vojáků pomáháte také. I jejich členové musí být odolní?

Snažíme se pracovat s rodinami zvláště, když se vojáci připravují k nasazení do operací. Také dostávají kontakt na nás psychology, jsme s nimi ve spojení. Pro vojáky a jejich rodinné příslušníky provozujeme telefonní linku pomoci, chatové poradenství.

HN: Pro koho je mise horší? Pro vojáka, nebo jeho rodinu?

Náročné to je pro obě strany.

HN: Na misi, ač je to práce, jde o život…

To rozhodně nesouvisí pouze s misemi. Služba v armádě je náročná. Účast na misích může přinášet některé zvýšené nároky, ale právě proto vojáky na neobvyklé situace připravujeme.

HN: Nácvik situací rovná se dril?

Ano. A pozor, dril je v armádě nutný. Není ničím pejorativním, špatným. Dril totiž mnohdy vojákům pomáhá přežít. Jde vlastně o opakovaný řád. V armádě systematicky pracujeme na zodolňování a nácviku určitých situací – a ty je potřeba trénovat opakovaně.

HN: Voják s vámi absolvuje přípravu před odjezdem na misi. A potom?

Naše činnost se soustřeďuje na přípravu před nasazením. Pak zajišťujeme psychologickou podporu v průběhu nasazení, kterou poskytujeme vojákům i jejich rodinným příslušníkům a blízkým a stejně tak rodinám a jejich blízkým poskytujeme podporu, když se vrátí. To pomáháme s návratem do běžného života a pracovního procesu.

HN: Přináší mise vojákům profesní deziluzi?

Každý může cítit v určitých situacích deziluzi. Nemám zkušenost, kdy by mise, respektive návrat z nasazení způsobovaly deziluzi. Je to spíše otázka schopnosti se začlenit do běžného života, ať už po nasazení v misi nebo například po práci na home officu v době pandemie.

HN: À propos, není pro vojáka selháním jít k psychologovi?

Pracovně rozvojový psycholog, jimiž jsme, je jejich kolega, s nímž řeší, diskutují, debatují. Tak jako dnes chodíme na dentální hygienu či na masáže a pečujeme tak o své tělo, stejně přirozeně pracujeme i na své duši. Důkazem jsou například sportovci, manažeři a další povolání, kde je psychická pohoda důležitá. Ti všichni zcela běžně služeb rozvojového psychologa a dalších profesí využívají.

HN: Umíte psychologickým působením vytvořit „univerzálního“ vojáka?

Ne, protože ani nevím, jak si takového vojáka představit. Voják má mít emoce, proč ne? Musí je ale umět zvládat. Nepracujeme v prostředí sci‑fi.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Obrana a bezpečnost.