Emisní povolenky přežijí. I přes kritiku, která zaznívá z Česka, je to dobře

Krize mění v ekonomikách mnohé. Kupříkladu přebarvují analytické výhledy do pesimističtějších odstínů, což ale definičně znamená zvětšení prostoru pro pozitivní překvapení. Pro mě osobně je příjemným překvapením v současné energetické krizi akceschopnost Evropské unie. Ta se projevuje jednak trvající ochotou členských zemí nacházet kompromisy v mnohdy obtížných provozních záležitostech. Druhým, snad ještě důležitějším aspektem je udržení pohledu za horizont současné krize.

Členské země a orgány EU nepodlehly volání zájmových skupin po zrušení nebo změkčení dlouhodobých politik, na nichž stojí budoucnost Evropy. Pokušení přitom bylo značné – opuštění systému emisních povolenek by teoreticky zlevnilo elektřinu vyráběnou ze „špinavých“ zdrojů o desítky eur za megawatthodinu. Trialog Evropské komise, Evropského parlamentu a zástupců jednotlivých zemí o posledním předvánočním víkendu ovšem ponechal stávající politiku téměř beze změn.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Gazetisto Forendors

Zároveň potvrdil rozjezd nového systému pro dopravu a vytápění budov v souladu s dřívějšími návrhy. Ty počítají s prvními dopady na ekonomické subjekty v letech 2026–2027, tedy v době, kdy by podle forwardových cen energií měla být krize dávno překonaná.

Kritika, jakou v Česku rozhodnutí EU vzbudilo, naopak nepřekvapila. Zčásti pramení zřejmě z obavy firem, že v dlouhodobé přípravě na novou politiku zaostanou za konkurencí, zčásti zaznívá od principiálních odpůrců čehokoliv zeleného, případně jakékoliv společné politiky EU.

Aby si člověk uvědomil potřebnost zachování systému emisních povolenek, nemusí mít zrovna ambice zachraňovat planetu. Současná krize odhaluje energetickou zranitelnost Evropy, která nedisponuje soběstačností ani v jednom ze tří hlavních zdrojů špinavé energie: ropě, plynu a uhlí. Přechod k alternativním zdrojům je tedy pro kontinent otázkou přežití a při něm musí sehrát roli nejen zákazy a příkazy, ale hlavně ekonomická stimulace, jakou představují emisní povolenky. A to i při vědomí, že tržní cena sebedokonalejšího instrumentu občas ulítne představám tvůrců trhu.