Rusko je „benzinová pumpa vydávající se za stát“, prohlásil kdysi bývalý americký senátor John McCain. Západoevropské země loni po ruském útoku na Ukrajinu zakázaly podstatné části zákazníků u této „pumpy“ tankovat. Zbylým nařídily, že mají zaplatit jen 60 dolarů za barel ruské ropy, ani o cent víc. Zasadil tím Západ Rusku dostatečně tvrdou ránu?

Zákaz dovozu ruské ropy do států EU – týká se tankerů, ropovod zásobující Česko, Slovensko a Maďarsko má výjimku – je součástí sankcí, jež Evropa postupně uvalila na Rusko. Embargo přijaly země unie loni v červnu a v platnost vstoupilo v prosinci 2022; letos v únoru začal platit obdobný zákaz pro dovoz nafty a dalších ropných produktů.

Od 5. prosince 2022 je zároveň na úrovni EU a celé skupiny G7 zaveden cenový strop na ruskou ropu. „Nevedl k žádným problémům ani v EU, ani jinde ve světě. Jen v Rusku,“ konstatoval velvyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška.

Ropné sankce jsou podle něj ty zatím „nejzásadnější“. Na jednom barelu ropy, kterou nyní z 80 procent nakupují Indové a Číňané, tratí Rusko 30 dolarů oproti západní ropě Brent, protože právě takovou slevu si vynutili kvůli cenovému stropu. Při současném objemu těžby tak přichází ruská státní kasa o 90 milionů dolarů denně.

„Pro představu, zisk největší státní ropné společnosti Rosněfť za první pololetí roku 2022 činil 7,2 miliardy dolarů. Denní ztráta 90 milionů dolarů tak pohltí tento zisk přesně za 80 dnů,“ upozorňuje Bartuška. „Rusko přecenilo svou roli zejména v oblasti ropy a západní země současně prokázaly, že jsou schopny v krizi jednat velmi rychle a obejít se bez ruských zdrojů,“ dodává.

Světová banka, Mezinárodní měnový fond a další instituce odhadují, že se ruská ekonomika za rok 2022 propadla o 2,2 procenta hrubého domácího produktu podle nejoptimističtějšího scénáře a o 3,9 procenta podle nejhoršího. Letos se očekává další propad.

Nenaplnily se však nejčernější scénáře, jež ruské ekonomice prorokovaly ztrátu 10 až 15 procent HDP. Podstatnou roli na tom mělo rozhodnutí klíčových lidí okolo ruské centrální banky, kteří v reakci na sankce Západu přistoupili ke krokům známým z válečných dob nebo totalitních režimů – například omezili Rusům výběry z vkladů v bankách a zakázali volně směňovat rubly na valuty.

Dost pravděpodobně tím Putinovi technokraté zabránili ekonomické katastrofě. Spolu s tuhou cenzurou pomáhají udržet v ruské společnosti iluzi normálnosti. Nefungují některé služby a zboží nejde vždycky sehnat, děti ale pořád ráno spěchají do školy a odpoledne si hrají, lidé stále chodí do restaurací a obchodů. Jako by se jich nová realita daná válkou proti Ukrajině ani netýkala, popisují Rusové obeznámení se situací v zemi.

Sankce Západu ale začíná ruská ekonomika pociťovat. Státy EU uvalily na Rusko zatím devět sankčních balíčků a v nejbližších dnech by měly schválit výroční desátý. Zákazy postihují všechny sektory s výjimkou potravin či zemědělských a farmaceutických výrobků.

Jde o tisíce druhů položek, od průmyslového zboží, které lze použít do zbraní, přes těžební technologie až po vývoz luxusního zboží nebo komponenty do elektrotechniky. Situaci ilustruje jak odchod klíčových globálních značek typu Apple z Ruska, tak svědectví, že ruská armáda musela kvůli nedostatku náhradních dílů instalovat do tanků čipy z praček. Ze stejného důvodu je uzemněna většina letadel Aeroflotu.

„Sankce plní svůj účel,“ konstatuje analýza bruselského Centra pro evropskou politiku (EPC) k dopadu odvetných opatření EU. Zejména kvůli embargu na zboží a technologie, které Rusko samo nevyrábí a nutně je potřebuje, nastoupila země cestu k úpadku a zaostávání ve střednědobém horizontu.

Přesto by podle analytiků z EPC měly státy EU dělat víc. Konkrétně „uzavřít koalice se zeměmi vně EU, přes něž se dostává evropské zboží do Ruska“ – jde hlavně o Turecko, Arménii a Kazachstán. A především „zaplnit bílá místa na svých sankčních seznamech“.

Jde například o embargo na dovoz ruských diamantů do EU, jež se tu opracovávají a dál se s nimi obchoduje. Dále zákaz dovozu ruského jaderného paliva do elektráren v EU – ten loni podle analýzy agentury Bloomberg dokonce o 20 procent vzrostl – a embargo na veškerou ruskou ocel do EU. Ani jedno se kvůli odporu části členských států dosud nepodařilo. U sankcí je přitom nutná jednomyslnost.

„Za každou novou položkou na sankčním seznamu vidí lídr každé členské země konkrétní firmu s konkrétním obratem a pracovními místy,“ řekl HN a Aktuálně.cz diplomat z českého zastoupení při EU v Bruselu Tomáš Šindelář, který se podílel na vyjednávání tří balíčků sankcí během předsednictví EU. „Na pozadí toho vlády států EU prokázaly velkou míru shody a sebeobětování. Jen je tu několik citlivých věcí, a to i pro Česko, protože je nejde rychle nahradit. Třeba ruské jaderné palivo,“ pokračuje.

Navzdory embargům a také uvalení sankcí na 1400 zástupců ruské politické a ekonomické elity válka na Ukrajině i po roce pokračuje. Znamená to, že sankce Západu úplně nefungují?

Podle Šindeláře nebyl v EU nikdo tak naivní, aby si myslel, že sankcemi změní Putinovo chování o 180 stupňů. „Sankce samy o sobě historicky nikdy nevedly k ukončení války,“ zmiňuje diplomat, „mění ale její dramaturgii. A tím k jejímu ukončení přispívají.“

„Vidíme, že se Putinovi ztenčila marže z ropy. Jak přesně ale naše opatření dopadají na jeho rozhodování například o tom, zda sníží válečné výdaje, aby udržel důchody, to se zřejmě s jistotou dozvíme až po otevření archivů,“ uvádí. „Sankcemi každopádně chceme dosáhnout omezení schopnosti Ruska zbrojit a dlouhodobě vést agresi vůči Ukrajině v nezměněné intenzitě. A to se daří,“ dodává.

Nahlédněte do zákulisí dění v Evropě a sledujte českou stopu v Bruselu. Odebírejte nejlepší newsletter v Česku věnovaný EU Ředitelé Evropy. Připravují ho pro vás každý týden Ondřej Houska a Kateřina Šafaříková.