V Evropě se rodí jaderná renesance. Stavbu nových bloků chystá deset zemí, nejdůležitější je postoj Francie

Zastánci jaderných zdrojů v Evropě byli ještě před dvěma lety v těžké defenzivě. Válka na Ukrajině ale změnila důraz Evropy na energetickou bezpečnost a tím i pozici jádra jako zdroje, který dokáže zajistit stabilní výrobu velkého množství elektřiny. Podle organizace Nuclear Europe nyní na kontinentě probíhá stavba tří jaderných reaktorů a dalších 15 nových bloků se plánuje.

Opatrně se tak dá mluvit o jaderné renesanci v Evropě, kde má ambici stavět nové bloky deset zemí včetně Česka. To letos zahájilo tendr v Dukovanech a zvažuje stavbu dalších dvou reaktorů v Temelíně. Nejméně šest nových bloků chce do roku 2035 postavit Francie. Z velkých zemí chce nově do klubu jaderných zemí vstoupit Polsko.

Projaderný hlas je tak v Evropské unii mnohem více slyšet. „Budoucnost evropské energetiky se bez jádra neobejde. A jaderná energie se zase neobejde bez rovnocenných podmínek pro svůj rozvoj, jako mají ostatní nízkouhlíkové zdroje,“ řekl nedávno ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (za STAN) na setkání Aliance jaderných zemí EU. Ještě předloni přitom reálně hrozilo, že Evropská komise jádro vůbec nezařadí mezi čisté zdroje v takzvané taxonomii hodnotící jejich „zelenost“.

Pro zastánce jádra je dobrou zprávou, že se v Evropě po dlouhé době dokončily dva nové jaderné zdroje. Letos v dubnu začal ve Finsku dodávat elektřinu do sítě reaktor Olkiluoto 3, jenž je s 1600 megawatty největším v Evropě. A v únoru začal na pětinový výkon vyrábět třetí blok elektrárny ve slovenských Mochovcích o výkonu 471 MW. V Evropě teď vyrábí elektřinu 130 reaktorů, jež pokrývají čtvrtinu evropské výroby elektřiny.

Nový pohled ve Francii a spol. 

Během loňska také část zemí přehodnotila už oznámený odklon od jádra. Třeba Belgie chtěla všechny jaderné elektrárny zavřít už v roce 2025 a nahradit jejich výkon plynem. Letos se s jejich provozovatelem francouzským koncernem Engie dohodla na prodloužení životnosti dvou z pěti reaktorů, konkrétně Doel 4 a Tihange 3, o dalších deset let.

Konec jádra se stal znovu tématem ve Španělsku, které před čtyřmi lety rozhodlo ukončit v letech 2027 až 2035 provoz sedmi jaderných bloků. Pokud ale tuto neděli vyhraje ve volbách opoziční lídr Alberto Núñez Feijóo z Lidové strany, bude všechno jinak. „Nemůžeme jen tak odpojit 21 procent našich zdrojů, aniž bychom za ně měli potřebnou náhradu. Politikou mojí vlády bude prodloužení životnosti jaderných elektráren,“ řekl Núñez Feijóo na předvolebním mítinku. Možný koaliční partner lidovců, strana VOX, pak otevřeně mluví o stavbě nových jaderných elektráren.

Španělsko je nyní jediným velkým státem v Evropě, který se chce jádra vzdát. Následovalo by tak příkladu Německa. Zatímco na Pyrenejském poloostrově se to ještě může změnit, Německo poslední tři jaderné reaktory zavřelo letos na jaře.

Pro Evropu je ovšem zásadní, že se do jádra opět rozhodla „šlápnout“ Francie. Prezident Emmanuel Macron loni uvedl, že země do roku 2035 postaví šest nových reaktorů. U dvou z nich v elektrárně Penly v severní Francii už firma EDF zahájila povolovací procesy. Zároveň francouzská vláda zadala studii proveditelnosti pro stavbu dalších osmi bloků.

Francie výrobou v 56 reaktorech pokrývá kolem 70 procent výroby elektřiny. Velkolepé plány jsou pro zemi důležité. Když nic neudělá, klesne po roce 2040 instalovaný výkon tamních reaktorů z 61 na 15 gigawattů. Průměrné stáří jaderných bloků ve Francii je 37 let.

HN BeNative

Blíží se konec „doby uhelné“. Musíme stavět všechny druhy zdrojů, které jdou. Jinak to nezvládneme, varují energetici

▪ 7 min. čtení

Jelikož stavba jaderných elektráren trvá dlouho a je velmi náročná, soukromí investoři se do ní nehrnou a klíčová je role státu. Francie tak loni oznámila plán, jehož cílem bylo získat stoprocentní podíl ve společnosti EDF, která jaderné elektrárny provozuje a má je i stavět. Letos vláda převzetí dokončila a „francouzská obdoba ČEZ“ je plně ve státních rukou.

Změna postoje k jádru je ve Francii vidět na postojích politiků. Ti nejdříve „upozadili“ dřívější plány snížit jeho podíl v energetickém mixu na 50 procent, což mělo původně nastat už v roce 2025. Letos v březnu pak politici prakticky všech stran velkou většinou odsouhlasili zákon, který má zkrátit lhůty povolovacích řízení a urychlit stavbu zmíněných reaktorů.

„Rozvoj jaderné energetiky pomůže Francii dosáhnout uhlíkové neutrality,“ zdůraznila zpravodajka tohoto zákona Maud Brégeonová (Macronovo hnutí Vpřed) další aspekt, který zastánci jádra často používají.

Hlavně kvůli rychlejšímu dosažení uhlíkové neutrality chce dva velké jaderné reaktory, každý o výkonu minimálně 1000 megawattů, postavit Nizozemsko. Podobně velké rozšíření jaderného výkonu chystá Švédsko.

Stranou EU, ale nikoli stranou jádra, je Velká Británie, jejíž devět bloků pokrývá asi 15 procent výroby elektřiny. Dokončení stavby dvou reaktorů v elektrárně Hinkley Point C o výkonu 1630 megawattů má sice od loňska další posun v dodání – tentokrát na roky 2027 až 2028. Britská vláda přesto hodlá další dva podobné bloky budovat v elektrárně Sizewell.

Plány Česka a východní části EU 

Velkou podporu má jádro ve východní části EU, kde se podílí na výrobě elektřiny v šesti zemích. Patří k nim i Česko se šesti bloky v Temelíně a Dukovanech. Když půjde vše dobře, může být nový blok v Dukovanech dokončen v roce 2036. V zemích takzvané Visegrádské skupiny je s rozšiřováním výkonu jádra nejdále již zmíněné Slovensko. To by do roku 2025 mohlo dokončit čtvrtý reaktor v Mochovcích.

Ambiciózní program stavby šesti jaderných reaktorů do roku 2043 má čtyřicetimilionové Polsko, které tím chce podpořit svůj budoucí odchod od uhlí. Pro první blok už státní koncern Polskie Elektrownie Jadrowe podepsal smlouvu s americkým koncernem Westinghouse. Stalo se tak při březnové návštěvě prezidenta USA Joea Bidena ve Varšavě. Elektrárna o výkonu až 3750 MW má stát v obci Choczewo v severním Polsku. A v červenci získala od polského ministerstva pro klima a životní prostředí potvrzení, že její stavba je ve veřejném zájmu.

„Je v souladu s polskou energetickou politikou do roku 2040 i v souladu s cíli klimatické politiky Evropské unie,“ uvedla ministryně pro klima Anna Moskwová. Podle průzkumu, který si ministerstvo nechalo vypracovat, podporuje výstavbu jaderných elektráren 86 procent Poláků.

Naopak v Maďarsku se situace komplikuje. Země má od roku 2014 dohodu s ruským Rosatomem na stavbě dvou reaktorů v elektrárně Paks. Začátek stavby se odsouval ještě před ruskou agresí na Ukrajině, teď se stavba pro Maďary stává organizační noční můrou, byť přípravné práce začaly začátkem července. S podporou Francie zatím Maďarsko zabránilo snahám uvalit sankce EU přímo na Rosatom. Aktuálně se jako termín dokončení Paksu udává rok 2032.

Vážně míní rozšíření jaderných zdrojů i Rumunsko, kde společnost Nuclearelectrica získala státní podporu pro stavbu dvou nových bloků v elektrárně Černá voda. V sousedním Bulharsku počítá energetická koncepce se stavbou čtyř nových jaderných bloků – v nynější elektrárně Kozloduj a na dříve zastaveném projektu v Belene. O výstavbě druhého jaderného reaktoru chce do roku 2027 rozhodnout i Slovinsko, jež nynější elektrárnu Krško spoluvlastní s Chorvatskem. Slovinská vláda ale ještě hodlá k tomuto kroku vyhlásit referendum.

Přes jadernou „ofenzivu“ odpor k jádru jako technologii v Evropě nezmizel. Třeba Rakousko stále připravuje žalobu na Evropskou komisi za zařazení jádra a plynu mezi čisté zdroje energie. Řada zemí v EU s jádrem nepočítá, protože mají příznivější podmínky pro rozvoj obnovitelných zdrojů – jako třeba Dánsko u větru. Jaderní pesimisté také zdůrazňují, že po skončení zhruba 60letého provozu reaktorů je potřeba znovu vynaložit velké částky na likvidaci elektráren (decommissioning). Také upozorňují na neekologičnost jaderného odpadu.

Text vznikl ve spolupráci se společností ČEZ.