Zatím Evropa zelenou politikou omezovala sebe. Co se stane, až šlápne do báboviček Číně a spol.?

Jakou logiku má omezovat v Evropě těžký průmysl, když jeho produkty potřebujeme? Vždyť restrikce prováděné například skrze emisní povolenky vedou kromě deindustrializace „odpovědných zemí“ jen k tomu, že energeticky náročná produkce se prostě přesune tam, kde si nedělají hlavu z vypouštění plynů přispívajících ke globální změně klimatu.

Zjevnou skutečnost, na kterou průmyslníci i experti upozorňují roky, si samozřejmě uvědomuje i Brusel. „Nemá smysl snižovat emise skleníkových plynů doma, pokud současně zvýšíme dovoz CO₂ ze zahraničí. Není to jen otázka klimatu, je to také otázka spravedlnosti,“ prohlásila na posledním „předcovidovém“ davoském fóru Ursula von der Leyenová, která byla tehdy v čele Evropské komise jen pár týdnů. Zavedení „uhlíkového cla“ mělo setrvalou politickou podporu a od letošního jara tak získalo konkrétní podobu. Chvíle, kdy dopadne na evropské obchodní partnery, ale i na místní zákazníky, se přibližuje. První fáze začne už tuto neděli.