Umím si vybrat kvalitní lidi a motivovat je, říká manažer roku. Firemní příležitosti vidí ve vesmíru i vodíku

Děčínská společnost Chart Ferox patří mezi největší dodavatele skladovacích kapacit pro technické plyny na světě. Kromě jejich přepravy a uskladňování pro běžné průmysly se v uplynulých letech začala orientovat i na zakázky související například s komerčními lety do vesmíru. „Jde o projekty za desítky milionů korun pro globální lídry v těchto oborech. V poslední době jsme se posunuli z výrobkově orientované firmy do projektově orientované,“ říká v rozhovoru pro HN generální ředitel podniku Bronislav Převrátil. Firma chce podle něj hrát klíčovou roli i v rostoucím byznysu kolem vodíku.

Letos jste se stal Manažerem roku, což je prestižní soutěž vyhlašovaná Českou manažerskou asociací. Je pro vás ocenění přínosem a v čem?

Rozhodně, ocenění vnímám jako zcela klíčovou věc. Věřím, že díky ní dojde ke zviditelnění firmy na trhu práce, což nám pomůže přilákat talenty. Zatím to plní svůj účel, ohlas na sociálních sítích byl značný a věříme, že se nám díky tomu začne na naše pracovní nabídky ozývat více lidé i z velkých měst, jako je Praha. Chceme tu mít špičkové lidi.

Jak těžké bylo ocenění získat? A jaký jste vlastně manažer?

Procházíte několikakolovým výběrovým řízením, kde prezentujete, jaké máte výsledky, cíle, vize či strategie. Jakým způsobem pracujete s lidmi a jak je motivujete, abyste společně jako firma těchto cílů dosáhli. Jde o několikaměsíční a poměrně náročný proces. Osobně si myslím, že jsem silný ve sledování a odhadování nových trendů. A že si kolem sebe umím vybrat kvalitní lidi, které dokážu motivovat tak, abychom společně došli tam, kam potřebujeme.

Vaším hlavním byznysem je výroba zásobníků na přepravu a skladování zkapalněných technických plynů. O jaké plyny jde konkrétně a v jakých průmyslech se nejvíce využívají?

Jde například o kyslík, který se ve velkém využívá ve zdravotnictví. Dále jde o oxid uhličitý, který nachází velké uplatnění v potravinářství. A například ve svařování a těžkém průmyslu je to zase argon či dusík. Dodávky pro tyto průmysly u nás naprosto dominují. Druhý v pořadí je zkapalněný zemní plyn, zkapalněný bioplyn a vodík. Ty se zase využívají například v čisté mobilitě. Třetí v pořadí jsou speciální projekty a trhy či aerospace.

Vnímáte, že aktivita v oblasti vesmírného průmyslu roste?

Ano, na trhu je nyní řada soukromých aktivit, do kosmu se létá více než v minulosti a i my to pociťujeme na zakázkách. Momentálně vytváříme palivové systémy pro největší vesmírné rakety světa, které patří největším soukromým firmám v oblasti kosmonautiky.

Můžete je jmenovat?

V tomto nemohu být konkrétní. Nicméně je to zakázka na palivové nádrže na zkapalněný zemní plyn, popřípadě na zkapalněný vodík o kapacitě milion litrů. Aby raketa vůbec vzlétla, je zapotřebí, aby se tyto nádrže vyprázdnily dvě. Pro představu: jedna taková nádrž dokáže vytopit celé panelákové sídliště na celou zimu, tolik energie je v ní ukryto. Bavíme se tedy o zakázce za vyšší desítky milionů korun. Jde přitom o několik zásobníků, které putují nejprve z Děčína přes Labe do Hamburku a pak do USA. Nádrž, o které se bavíme, má šest metrů v průměru, 60 metrů na délku a váží 260 tun. Pozemní či železniční cesty tak nepřicházejí v úvahu.

Kolik zásobníků jste do USA už dodali?

Vyšší jednotky, čímž jsme si vytvořili solidní základ i pro budoucí dodávky. Zákazník je spokojený, máme všechny potřebné certifikace a ty není vůbec jednoduché získat. Společně s celým Chart Industries do tohoto segmentu pronikáme a chceme počet zakázek i dodávek navyšovat.

Na jaké trhy nejvíce dodáváte?

Standardní technické plyny vozíme spíše po Evropě, tyto speciální projekty jsou pro celý svět, primárně tedy USA.

Co se děje na trhu v oblasti vodíku?

Odpověď rozdělím na Česko a na svět. Tady u nás nikdy nebudeme mít možnost ekonomicky výhodně vyrobit zelený vodík z čisté energie. Je to dáno naší polohou a klimatickými podmínkami: tolik tu nesvítí, nefouká a nejsou zde nějaké opravdu velké toky. Česko může v tomto směru realizovat pouze dílčí projekty. Nicméně v čem vidím velkou budoucnost, je import vodíku.

Vodík se bude vyrábět tam, kde budou kapacity pro výrobu zelené energie. Kde to podle vás bude?

Budou existovat čtyři proudy, které budou vyrábět zelený vodík pro užití v Evropě. První půjde přes Španělsko ze severní Afriky ze zemí, jako je Alžírsko, Maroko nebo Tunisko, kde jsou velké solární elektrárny. Druhý tok půjde z Řecka či Makedonie, kde je kombinace solární energie a hydroenergie. Třetí tok půjde od Severního moře a od Baltu, kde je silná, levná a stabilní výroba energie z větru. Čtvrtý půjde ze Skandinávie a Islandu, kde jsou také silné vodní elektrárny. Výroba zeleného vodíku z hydra je obecně nejvíce ekonomická, protože tyto toky jsou silné, tečou 24 hodin denně, sedm dní v týdnu a amortizace tohoto drahého zařízení se rozkládá do stabilní výrobní kapacity.

A jaké bude užití?

Primárně v nákladní kamionové a lodní dopravě, v aerospace a u letadel. Ostatní varianty nejsou tak atraktivní. Výhody vodíku jsou, že je lehký a vejde se do malého prostoru. Skladovaný bude ve formě kapaliny, nikoliv stlačeného plynu tak, jak to vidíme v některých autech. Tím významně změní svůj objem. A přispěje to i k větší bezpečnosti, protože v nádržích bude výrazně nižší tlak.

A v energetice?

Může sloužit pro nějaké záložní řešení zelené energie používané na tzv. peak shaving, kdy dochází k velkému převisu energie z obnovitelných zdrojů. V tu chvíli by se mohl zapnout elektrolyzér na výrobu vodíku a očesávat tuto špičku. Mohli bychom si to představit jako takové přečerpávačky.

Měli jste v poslední době nějakou zakázku v oblasti vodíku?

První velká zakázka za nižší stovky milionů už je na stole. V Evropě bude vytvořena největší skladovací kapacita kapalného vodíku na světě, kam budeme dodávat. Zákazníka opět nemohu jmenovat, ale mohu říct, že jde o jednu z největších plynařských společností světa a ta skladovací kapacita bude v Beneluxu. Očekáváme, že do tří let bude v Evropě vytvořena reálná ekonomika založená na kapalném vodíku. Tam vidíme příležitost, protože zde bude potřeba vybudovat distribuci a skladování.

Někteří experti na trhu včetně ministra dopravy Martina Kupky říkají, že vodík nebude ideálním řešením v osobní dopravě. Proč?

Primárně proto, že zde už není prostor: dominovat bude elektromobilita, kde je vytvořena infrastruktura, která se bude nadále budovat. Byl určen jiný směr. Vodík může být jen doplněk, alternativa. Navíc je pro osobní auta drahý. Objem spotřebovávaného vodíku u auta je pět až šest kilo a to je málo. U běžné lodi hovoříme o stovkách kil, u zaoceánské o tisících a u letadel také o nižších tisících. Zde to ekonomicky vychází, u osobních aut ne.

Zhruba před dvěma lety jste investovali do výstavby nové haly, na kterou jste umístili fotovoltaiku. Kolik celá investice stála?

Halu jsme dostavěli před třemi lety a následná investice do fotovoltaiky se pohybovala okolo 11 milionů korun. Kapacita činí asi 400 kilowattpeaků a nyní plánujeme rozšíření, které by mělo vyjít na dvojnásobek, tedy asi 22 milionů. Současných 400 kilowattpeaků vyrobí asi 10 procent energie, co potřebujeme do výroby. Tu hned spotřebujeme. Cílem je dostat se na 30 procent.

A důvod je čistě praktický – poté, co se dělo s cenami energií po vypuknutí války na Ukrajině?

Ano, protože to bylo šílené. Chtěli bychom se proti podobným výkyvům bránit a připravit se na ně. Ale mělo to i jeden pozitivní dopad – návratnost investice byla třikrát rychlejší.

Vloni činil provozní výsledek vašeho hospodaření 303,4 milionu při tržbách okolo 2,4 miliardy korun. Meziročně šlo o pokles provozního výsledku hospodaření asi o 115 milionů korun. Čím to bylo způsobené?

Byly tři hlavní důvody. Prvním bylo dramatické navýšení ceny zemního plynu, potažmo LNG, a s tím související posuny v čase prodejů našich rozpracovaných projektů. Druhým bylo navýšení cen energií o 233 procent meziročně, což znamenalo zvýšení nákladů asi o 28 milionů korun. Třetím pak inflace a s ní spojené navýšení cen vstupů u našich dodavatelů.

A jaký očekáváte výsledek letos?

Za letošek nemohu být úplně konkrétní, segmenty se vyvíjejí s různou dynamikou. Situace se zlepšuje u standardních výrobků navázaných na vývoj makroekonomiky. Zlepšuje se také poptávka po speciálních projektech. Významnější pokles naopak zaznamenáváme u oborů navázaných na zemní plyn. Situace se obrátí ve chvíli, kdy dojde k rozšíření exportu z USA kolem roku 2025 až 2026. Tím poklesne cena zemního plynu a dojde tak k oživení byznysu kolem LNG. Dalším dopadem války bylo, že jsme s jedním naším významným dodavatelem ukončili spolupráci kvůli jeho napojení na ruský trh.

O jakou firmu šlo?

Nebudu jmenovat, protože je nechci poškozovat v tisku, ale šlo o velkého dodavatele oceli, plechu a železa. Šlo o českou firmu, která představovala pět až deset procent našich dodavatelských nákladů. Přišli jsme na to, že dominantní původ jejich surovin byl v Rusku. A to vytvářelo velkou nestabilitu. Chtěli jsme se vyvarovat toho, abychom měli v dodavatelském řetězci firmu, která by mohla být předmětem sankcí. Náhradu jsme si našli v Belgii a Itálii. A cena dodávek není zase o tolik vyšší.