Začíná doba elektrická. Jak moc bude intenzivní, záleží na vodíku i ochotě průmyslu zůstat v Evropě

Pozoruhodným způsobem zdůvodnil nedávno německý správce přenosové soustavy Amprion  stamiliardovou investici do nového elektrického vedení spojujícího větrné parky v Severním moři s Hesenskem. Dopravit větrnou elektřinu do spolkové země ležící ve vnitrozemí bude prý nutné kvůli provozu datových center, jejichž kapacita s pokračující digitalizací nepřetržitě bobtná. 

To ukazuje, že očekávaná rostoucí poptávka po elektřině se zdaleka nepojí pouze s omílanou elektromobilitou, případně rozšířením teplených čerpadel, ale postihne mnohem více oblastí. A je také příčinou, proč stále více expertů začíná hovořit o tom, že 144 let po Edisonově patentu žárovky nastává „doba elektrická“. 

Tomu však v letošním roce zdánlivě nic nenasvědčuje. Jak uvedla Mezinárodní energetická agentura (IEA) ve svém pravidelném reportu o trhu s elektřinou, poptávka spíše klesá. V USA to letos bude oproti předchozímu roku méně o dvě procenta, v Evropské unii a Japonsku o tři procenta. Na starém kontinentě ovšem padala elektřina ve stejné míře už loni, a spotřeba tak klesne na nejnižší úroveň za 20 let. 

Česko není výjimkou. Podle zprávy Energetického regulačního úřadu (ERÚ) loni celkový odběr spadl na 70,8 terawatthodiny brutto – tedy se zahrnutím ztrát, přečerpávacích zdrojů a vlastní spotřeby elektráren. Méně elektřiny využily tuzemské domácnosti a podniky naposledy v roce 2016, což tehdy analytici přisuzovali mimořádně teplému počasí. 

To se částečně projevuje i na současném poklesu. Hlavní roli však hrají vlivy související s dopady války na Ukrajině. „Současné propady jsou s největší pravděpodobností způsobeny obavami o cenovou dostupnost, solidaritou mnoha občanů, kteří se v době krize snažili snížit spotřebu, a zvýšením energetické účinnosti,“ vysvětluje ve své analýze britský klimaticko-energetický think-tank Ember.  

Návrat k růstu přijde rychle

Stejně jak se analytici shodují na poklesu poptávky po elektřině v letošním a loňském roce, tak očekávají návrat k růstu do budoucna. A to „rychlý“, uvádí Ember. „Výrazné navyšování je velmi pravděpodobné. Do roku 2050 očekáváme postupný růst o 35 až 45 procent,“ přidává se s dlouhodobým výhledem pro Česko Michal Macenauer, ředitel strategie poradenské společnosti EGÚ Brno.

Provozovatel přenosové soustavy ČEPS pak očekává do roku 2040 růst spotřeby elektřiny v Česku v závislosti na jednotlivých scénářích k 83 až 112 terawatthodinám ročně. Uvádí to v pravidelné analýze zdrojové přiměřenosti (tzv. MAF CZ 2022). 

„Dnes máme spotřebu elektřiny kolem 65 terawatthodin, plynu 80 terawatthodin a ropy 100 terawatthodin. Fosilní paliva se však budou postupně odbourávat a nahrazovat čistou, bezemisní elektřinou. Plyn půjde dolů, ropa také,“ říká hlavní ekonom ČEZ Pavel Řežábek.  

Shoda tedy panuje na tom, že elektřina, a to hlavně ta bezemisní, bude postupně nahrazovat jiná paliva. Otázkou zůstává, jak silné budou jednotlivé vlivy, v jejichž důsledku spotřeba stoupne, a jak výrazné nastanou efekty, které poptávku po elektřině naopak zatlačí dolů. „Jeden důvod je růst HDP, který bude doprovázený růstem spotřeby. Druhým je dekarbonizace. Hlavními tahouny budou elektrifikace vytápění, celková změna průmyslu a elektromobilita,“ vyjmenovává hlavní vlivy růstu Řežábek. 

HN BeNative

Větrníků v Česku přibude. Stát chystá zóny pro snazší výstavbu, může jít až o osm procent území

▪ 7 min. čtení

Dekarbonizaci se nevyhnou ani české firmy, odběratelé českých výrobců se stále intenzivněji zajímají o emisní stopu produktů a zda není příliš vysoká. „Zákazníci chtějí znát dopad na životní prostředí a produkované emise během výroby. Vidíme, že odběratelské firmy už nechtějí jen klasickou kalkulaci v eurech. Některé se také ptají, kolik je to stojí v CO₂,“ řekl v nedávném rozhovoru pro HN  Milan Šlachta, reprezentant skupiny Bosch pro Česko a Slovensko. 

To je vidět třeba na poptávce po bezemisní elektřině. Společnost ČEZ Esco nabízí podnikům dodávky výhradně z jaderných či obnovitelných zdrojů. Jen za první pololetí letošního roku přesáhla poptávka úroveň celého loňského roku o 15 procent. Konkrétně měla dceřiná firma polostátní skupiny takto zasmluvněny dodávky 2,7 terawatthodiny jaderné a zelené elektřiny. 

Podle Macenauera se oproti tomu přeceňuje očekávaný rozvoj elektromobilů, který nebude tak razantní. „Zato efekt obecné elektrifikace technologií, vytápění a přípravy teplé užitkové vody je znatelný a vysoce pravděpodobný,“ je ovšem i on přesvědčen, že k přechodu na elektřinu bude docházet. Od rozvoje e-mobility se bude přitom odvíjet i to, kolik energie (nikoliv jen elektřiny) bychom naopak mohli ušetřit.

Jak připomíná Řežábek, motory s baterií jsou mnohem účinnější než spalovací. Baterie tak pro ujetí stejné vzdálenosti budou potřebovat méně elektřiny než spalovací motory odpovídajícího množství fosilního benzinu či nafty.

Spotřebu ovlivní i „babička“

Další otázkou je míra úspor, která především u zemního plynu může být dost výrazná. ČEPS se v analýze MAF CZ 2022 této otázce vyhnul a podrobněji se jí chce věnovat až v příštím dokumentu. Dosažené úspory totiž závisí na mnoha okolnostech, v prvé řadě na ceně energií. Platí, že čím draží elektřina či plyn, tím nižší spotřeba, což koneckonců bylo vidět ve statistikách za loňský rok a částečně i v prognózách za ten letošní. 

Dalším klíčovým vlivem bude, do jaké míry podpoří úsporná opatření stát. Kritizovaný i chválený program Oprav dům po babičce, který nedávno představilo ministerstvo životního prostředí, tak může sehrát významnou roli. V „babiččině“ balíku je totiž bezprecedentních 40 miliard korun. 

Jak dále připomíná Řežábek, velkou otázkou zůstává rozvoj zeleného vodíku v Česku. Počítá se s tím, že bezemisní plyn vyrobený elektrolýzou za pomoci elektřiny z obnovitelných zdrojů do značné míry nahradí fosilní zemní plyn v průmyslové výrobě. Také v dopravě se už i v Česku začínají objevovat první vodíkové osobní vozy i autobusy. Pro výrobu takového množství vodíku bude ovšem nutné vyprodukovat také potřebnou elektřinu, a tedy i masivně investovat do ještě intenzivnějšího rozvoje větrných a solárních zdrojů. 

Přírodní podmínky v zahraničí jsou přitom příhodnější než v tuzemsku, a panují tak pochybnosti, zda domácí zelený vodík nebude výrazně dražší než import. „Jestliže dnes dovážíme 100 procent zemního plynu, tak lze teoreticky v budoucnu dovážet i velké množství zeleného vodíku. To je něco, co bude muset být rozhodnuto politicky,“ míní Řežábek. Stejně jako v dalších oblastech energetiky, tak i u vodíku je tedy třeba volit mezi ekonomickou a bezpečnostní rovinou.

Rozloučí se průmysl s Evropou?

Další výraznou neznámou, která zdaleka netrápí jen Česko, ale Evropu jako celek, je diskuse o hrozícím odchodu energeticky intenzivního průmyslu do zemí, kde je elektřina levnější. Zdaleka přitom nejde pouze o to, že v některých částech světa produkci nezatěžují náklady na nákup emisních povolenek. Rozhodující je hlavně cena zelené elektřiny. 

Mezi tuzemskými průmyslníky bývá hojně zmiňován americký podpůrný program Inflation Reduction Act (IRA), v rámci kterého mohou továrny díky bezemisní produkci dosáhnout na značné úlevy. Podobně zelený plán má přitom také třeba Japonsko. Nastane-li odchod průmyslu v masovějším měřítku, bude to mít samozřejmě dopad na poptávku. 

Podle IEA má Evropa v zásadě tři možnosti, jak odlivu čelit. Může se zaměřit na ekonomiku založenou na produkci zboží s vysokou přidanou hodnotou, což ji však udělá geopoliticky zranitelnější. Nebo může průmyslníkům skrze dotační programy zajistit nízké ceny energií. Tím si sice zachová výrobu i pracovní místa, ale neúměrně zatíží daňové poplatníky. 

Poslední možností je pak ještě intenzivnější dekarbonizace a podpora zeleného průmyslu, včetně těžkého. Tím se EU stane konkurenceschopná vůči pobídkám z USA i odjinud. Stejně jako v druhém případě to ovšem nebude levné. „Neexistuje jednoduchá cesta vpřed, protože každá volba s sebou nese vlastní problémy i potenciální přínosy,“ analyzuje množnosti Evropy agentura IEA. 

Článek vznikl ve spolupráci se společností ČEZ.