Generali Česká pojišťovna byla v letošním výzkumu HN, který hledá nejlepší tuzemské banky a pojišťovny, nejúspěšnějším finančním domem. Přemožitele nenašla mezi neživotními pojišťovnami a na druhém místě skončila i v „životku“. Současně byla v obou kategoriích zvolena jako klientsky nejpřívětivější. K tomu jí pomohla zejména hustá pobočková síť: v současnosti má 500 obchodních míst po celém Česku. Ještě před čtyřmi lety, po spojení Generali s Českou pojišťovnou, jich měla dokonce 700.

„Další větší uzavírání už ale nemáme v plánu, protože jde o jednu z našich hlavních konkurenčních výhod,“ říká Roman Juráš, předseda představenstva a generální ředitel Generali České pojišťovny. Kromě toho v rozhovoru popisuje, jaké změny přinese případné schválení novely zákona o povinném ručení.

Co momentálně hýbe trhem s neživotním pojištěním?

Pro lepší představu je nutné se vrátit k roku 2021 a událostem spojeným s tornádem na jižní Moravě. Tehdy to bylo velmi zlé, nikdo podobnou živelní katastrofu nečekal a všichni víme, jaké škody tornádo způsobilo. Následky jsem ostatně viděl na vlastní oči. V rámci byznysu to celkem logicky spustilo vlnu zájmu o pojištění majetku a odpovědnosti a to komplexně u domů, domácností i aut. I proto tento segment nyní roste nejdynamičtěji. Po tornádu lidé navštěvovali naše pobočky a sami chtěli vědět, zdali mají smlouvy nastavené na dostatečné limity. Tehdy to byl boom, ovšem zvýšený zájem pokračuje i teď. V současnosti v novém byznyse rosteme o více než 10 procent.

Existuje nějaká další oblast, kde vidíte podobný růst?

Například podnikatelé si nyní ve velkém sjednávají pojistky, u nich zaznamenáváme asi devítiprocentní růst. To je dáno řekl bych inflací a tím, jak rostly náklady či vstupní ceny.

Říkáte, že po tornádu se lidé začali více zajímat o to, zda nejsou jejich nemovitosti podpojištěné. Kolik z nich stále nemá pojistky nastaveny správně?

Podle dat ČAP má podpojištěnou nemovitost 56 procent Čechů. Z toho 15 procent má hodnotu nastavenou na méně než polovinu reálné hodnoty. A jen asi 27 procent klientů považuje smlouvu za dostatečně nastavenou. To jsou poměrně negativní čísla.

Roman Juráš (53)

Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě a v pojišťovnictví se pohybuje 27 let.

Skrze rakouskou pobočku KPMG se dostal do skupiny Generali a od roku 1996 šéfoval její „dceři“ na Slovensku. Ve vedení společnosti byl i v rámci její bankovní divize ve Vídni.

Od září 2019 je předsedou představenstva a generálním ředitelem Generali České pojišťovny.

Je vášnivým fanouškem fotbalového klubu SSC Neapol a také nadšencem do historie se zaměřením na československý odboj.

Snažíte se nějak podpojištěné klienty upozorňovat, že dostanou málo peněz při totální škodě na jejich nemovitosti?

Využíváme na to kampaně a klienti také mají možnost využít automatické indexace cen pojištění. Ta funguje tak, že podle nárůstu indexů cen ve stavebnictví či inflace se navyšují pojistné částky každý rok. Další možností je jednorázová valorizace. Jejím principem je, že když klient nemá správně nastavenou pojistnou částku, my mu navrhneme jednorázovou úpravu pojistné částky. A on se pak rozhodne, zda ji přijme či ne.

V soutěži jste vyhráli i díky tomu, že jste pro klienty velice dostupní, tedy že máte rozsáhlou síť poradců, s čímž souvisí i velký počet poboček. Banky i pojišťovny je ale kvůli stále rozsáhlejší digitalizaci a automatizaci uzavírají. Jak k tomu přistupujete vy?

Nyní máme přes 500 obchodních míst, což je opravdu hodně, a to už jsme po té největší optimalizaci. Ta nastala po spojení aktivit České pojišťovny a pojišťovny Generali v roce 2019, kdy jsme měli najednou 700 míst. Nějaké další větší uzavírání určitě nemáme v plánu, protože toto je jedna z našich hlavních konkurenčních výhod. Pro naše klienty je důležitá dostupnost. Platí to historicky, lidé si zvykli, že Česká pojišťovna byla doslova na každém kroku a minimálně s jednou pobočkou v každém větším městě. To chceme alespoň prozatím udržet ve zhruba stávajících číslech.

V rámci neživotního pojištění, konkrétně u pojištění motorových vozidel se hodně řeší škodní inflace. Tedy že růst objemu takzvaných plechových škod výrazně převyšuje dynamiku růstu cen povinného ručení. Jak se tento fenomén proměnil v posledních letech?

Sazby a ceny, které jsou na trhu, nejsou dlouhodobě dostatečné. V čase by se měly zvyšovat. Průměrné pojistné před 20 lety u povinného ručení bylo 5600 korun. Nyní je to na úrovni 3600 korun. Průměrná škoda pak za stejné období vzrostla z 50 tisíc až na průměrných 95 tisíc. Aby se tento byznys dal vůbec dělat do budoucna, musí se sazby povinného ručení postupně zvyšovat. Vysoká inflace v posledním zhruba roce a půl znamenala ještě razantnější zvýšení cen materiálů, dílů i práce v autoservisech. Nárazník, který byl dříve jednoduchý, má nyní v sobě řadu čidel s čipy, takže škody i u drobnějších dopravních nehod jsou dneska v řádech minimálně nižších desítek tisíc korun.

O jakém zdražení se bavíme?

Viděl bych to alespoň na polovinu výše loňské celoroční inflace, takže nějakých sedm či osm procent. Dneska je pro některé pojišťovny oříšek dostat se v takzvaném combined ratiu (poměr mezi vybraným pojistným a vyplacenými penězi na škodách a dalších nákladech – pozn. red.) výrazněji pod 100 procent a generovat zisk.

Dobře, ale vy na tom asi neproděláváte.

My cíleně zvýhodňujeme segmenty, které jsou zodpovědné. A naopak znevýhodňujeme ty, kteří často bourají anebo jsou rizikoví. Tím byznys vybalancováváme. Jinými slovy: tomu, kdo je rizikový a bourá, navyšujeme sazby více než zodpovědným.

Jaký řidič je podle vás rizikový?

Riskantní je segment mladých řidičů. Řidiči do 25 let způsobují dvakrát vyšší škody než průměrný řidič. Je to sice cílovka, která je pro pojišťovnu velmi důležitá, protože tito lidé teprve vstupují do života, a my tak chceme být jejich partnerem – budují kariéry a rodiny. Na druhou stranu si kupují svá první auta, která mají často vyšší kubatury, a statistiky jsou v tomto směru jasné. Riziko roste s tím, v jak velkém městě řídí. A další ze statistik také ukazuje, že řidič, který během roku nabourá dvakrát, způsobí do konce roku i třetí dopravní nehodu. My nechceme a ani nemůžeme upisovat za každou cenu nový byznys, protože to není zodpovědné. Vůči klientům ani vůči akcionářům. I proto možná v tomto segmentu nerosteme tak rychle, jak bychom mohli, kdybychom byli více agresivní.

Nyní se řeší novela zákona o povinném ručení. Jaké největší změny to vlastně může přinést? Pro klienty i pro pojišťovnu?

Výraznou změnou připravované novely je výše základního pojistného limitu. Automaticky se nastavuje na 50 milionů korun v případě škody na majetku a na zdraví. A to platí i pro existující smlouvy. Další výraznou změnou je digitalizace celého tohoto druhu pojištění. Nově budeme my jako pojišťovny, ale i další aktéři, například policie, napojeni na Českou kancelář pojistitelů. Existence centrální evidence povinného ručení bude výhoda, protože řidiči u sebe nebudou muset mít zelenou kartu. Policie si údaje automaticky stáhne z registru.

Nemůže zvýšení limitů teoreticky zvýšit i cenu pojistného pro klienty?

Teoreticky ano, ale záleží na dané skupině klientů a také na tom, jestli jde o retail nebo firmu. Limit krytí je ale určitě důležitý faktor, který cenotvorbu ovlivňuje.

Povinné ručení se také rozšiřuje o další samohybná vozidla, o jaká?

Jde například o elektrokoloběžky, což je trochu nebezpečný dopravní prostředek vzhledem k tomu, že neopatrní řidiči s nimi jezdí například na chodníku. Například elektrokola v tom ale nejsou. Ten primární rozdíl je v tom, že u elektrokola je hlavním zdrojem pohybu šlapání, elektromotor je pouze doplňkem. U elektrokoloběžky stačí lidově řečeno otočit páčkou. Spadají tam ale i další vozítka, jejichž konstrukční rychlost je vyšší než 25 kilometrů za hodinu, respektive vyšší než 14 kilometrů za hodinu, pokud je provozní hmotnost vozidla větší než 25 kilogramů.

V poslední době se též hodně řeší, jaké byznysy jsou pro banky a pojišťovny v souladu s pravidly odpovědného podnikání známými pod zkratkou ESG. Již dříve jste vyloučili uhelný sektor. Jak se stavíte například k jádru?

Jadernou energii pojišťujeme, protože jsme v takzvaném jaderném poolu (aliance pojišťoven, která pojišťuje jaderné elektrárny ČEZ a podobně – pozn. red.). Každá pojišťovna, která je jeho součástí, poskytuje určitou výši své kapacity, aby se rizika vůbec dala zajistit. Oblast uhelného byznysu jsme nahradili jinými odvětvími.

Jakými?

Zaměřili jsme se více na segmenty podnikatelského pojištění – například segment malých a středních podniků nebo stavebnictví. Dále pojišťujeme infrastrukturní projekty, mimo jiné i výstavby dálnic. Pojištěno je u nás i zhruba 70 procent českých zemědělců a správců zemědělské půdy.