Pojišťovny vycházejí vstříc lidem, kteří překonali rakovinu

Takzvaný samoregulační standard je stále více využívaný nástroj užitečné úpravy poměrů fungování (nejen) v pojišťovnictví. Ten zatím poslední z dílny České asociace pojišťoven (ČAP) reaguje na problém, kterému na jedné straně čelí pojišťovny při hodnocení rizika klientů v životním pojištění. A kterému jsou na straně druhé vystaveni klienti s vyléčeným onkologickým onemocněním při přístupu ke spotřebitelskému úvěru či hypotéce – pokud k jejímu zajištění slouží životní pojištění.

Na základě vývoje evropské legislativy a po jednání se zástupci ministerstva zdravotnictví a pacientských organizací jsme v asociaci pracovali déle než rok na přípravě samoregulačního standardu k právu na zapomenutí pro přístup k osobám, které prodělaly onkologické onemocnění. Jeho klíčovou součástí je závazek pojišťoven stanovit lhůtu pro zapomnění, tedy dobu od prodělání nemoci, po jejímž uplynutí se na klienta má pohlížet jako na osobu bez této zkušenosti. Má také posílit transparentnost informací pro klienty a dialog s pacientskými organizacemi. Prezidiem ČAP byl standard definitivně schválen na začátku listopadu a dnes již k němu mohou jednotlivé členské pojišťovny začít přistupovat.

Byla to náročná a velmi užitečná diskuse. Sledovali jsme vývoj relevantní evropské legislativy, která právo na zapomenutí u pojištění sloužícího ke krytí spotřebitelských úvěrů zavádí. Konzultovali jsme přístup řady dalších asociací v Evropě, mluvili jsme s ministerstvem financí jako regulátorem pojišťoven a několikrát jsme o standardu jednali i s Úřadem na ochranu hospodářské soutěže, abychom zajistili férové konkurenční prostředí.

Diskuse nám ukázala, že existují minimálně dvě zásadní bariéry, které je potřeba odbourat. První zábranou je nedostatečná informovanost o tom, jaké onkologické onemocnění pojišťovny pojišťují a jak a ke kterým vyléčeným chorobám přistupují. Zjednodušeně řečeno, část vyléčených do pojišťovny ani nepřijde, protože se domnívají, že by stejně pojištění nezískali. Svoji roli nepochybně hraje strach z odmítnutí, jako další složitý pocit po překonání již tak velmi nelehkého období. Druhým limitem je to, že přijetí bývalého onkologického pacienta do pojištění vyžaduje složitější proces, než který někteří poradci chtějí s klientem absolvovat, a proto ho raději od pokusu odradí.

Onkologičtí pacienti nejsou z pojištění systémově vyloučeni. Problémy se ale mohou objevovat u některých velmi rizikových, avšak bohužel rozšířených diagnóz. Pojišťovny mají povinnost hodnotit riziko u každého jednotlivého klienta, v případě životního pojištění na základě jeho zdravotního stavu, životního stylu, prodělaných nemocí, věku, BMI, povolání, rizikových sportů a tak podobně. Tato povinnost se pak vztahuje nejen na jednotlivé pojistky, ale také na celý kmen životního pojištění. Musí vyhovět zákonným požadavkům, stejně jako dohledu České národní banky. Nelze to dělat jinak. Pojištění je solidární systém, ve kterém méně rizikoví klienti doplácejí na ty více rizikové, ale přesto nebo právě proto nelze od férového stanovení rizika, a tedy následně i ceny, ustoupit.

Kromě již zmíněného opatření pro zvýšení transparentnosti a lepší orientaci zájemců o pojištění se standard především opírá o výsledky národní studie vybraných onkologických diagnóz, kterou zpracoval Ústav pro zdravotní informace a statistiky (ÚZIS), díky níž budou mít pojišťovny nově zcela aktuální lokalizovaná data o pravděpodobnostech přežití. Lepší data znamenají přesnější hodnocení rizikovosti, a tedy větší otevřenost k pacientům. Na základě vyhodnocení těchto dat si následně každá pojišťovna rozhodne o tom, které onkologické diagnózy a po kolika letech bude zapomínat. A všechny tyto informace naleznou pacienti na jednom místě na webu asociace.

Zajímavá je v tomto ohledu evropská regulace. Ta právo na zapomnění zavádí tak, že se členské státy pro případy životního pojištění sloužícího ke krytí spotřebitelského úvěru nebo hypotéky mohou rozhodnout, kdy budou aplikovat právo na zapomnění, které nesmí přesáhnout 15 let. Velikost úvěru je pak omezena částkou 100 tisíc eur. Náš standard je širší a jde dál, na rozdíl od evropské regulace totiž nepočítá s omezením výše hypotéky nebo spotřebitelského úvěru, který by životní pojistka měla krýt. Nová data ukazují, že bude možné stanovit výrazně kratší lhůty.

Úkolem pojišťoven je pojišťovat a krýt rizika. U našeho posledního standardu jsme si prošli velmi užitečným procesem, který určitě pomohl všem zúčastněným stranám. Díky posílenému dialogu se dnes učíme v asociaci ještě více rozumět lidským příběhům. A nakonec čísla, která shromažďuje stát, dojdou díky naší spolupráci dalšímu užitku.