Chceme lidi naučit pracovní návyky, lhaní o vlastním majetku nově odhalíme u bank, říká Jurečka

Takoví lidé se obvykle shání velmi dlouho. Špičkoví manažeři, vědci, techničtí experti. První měsíc se seznamují s firmou,  další měsíc mají školení a pak se rozkoukávají. Tříměsíční zkušební lhůta uplyne a teprve pak se začnou objevovat pochybnosti, zda byl daný člověk tím správným. Nově by zaměstnavatelé mohli být takových nepříjemných překvapení ušetřeni.  „Uvažujeme o prodloužení o jeden měsíc na čtyři měsíce, u vedoucích zaměstnanců pak o prodloužení na osm měsíců,“ říká v rozhovoru s HN ministr práce a sociálních věcí a šéf KDU-ČSL Marian Jurečka. Na trh práce chce dostat i ty, kteří nemají pracovní návyky. Jejich snaha bude navázána na sociální dávky. Rozšířit se má i okruh veřejných prací tak, aby se lidé nestyděli je vykonávat. 

V uplynulých dnech jste představil reformu sociálních dávek, která – jak říkáte – má motivovat lidi více pracovat. To bylo vaše zadání expertní skupině? Nebo co bylo vaší prvotní ambicí?

Když jsem nastupoval na ministerstvo práce a sociálních věcí, věděl jsem, že budu muset změnit některé dlouho neřešené problémy: hlavně tedy důchodovou reformu a pak sociální dávky. Už před rokem jsem dal dohromady expertní tým a dal jsem jim zadání, že musí předělat systém sociálních dávek tak, aby byl jednodušší, přehlednější pro klienty i úřad, ale především motivační. Nejzásadnější pro mě bylo, aby byly odstraněny takzvané body zlomu, tedy aby se lidem vždy vyplatil návrat do práce. Často se totiž stává, že se jim navýší příjem o pár korun a celá domácnost přijde o dávky, tím pádem se jejich celková situace zhorší a oni pak raději zůstanou doma. Zároveň bylo pro mě důležité navázat na dávky určitou zodpovědnost rodičů – hlavně tedy za docházku jejich dětí do školy. Zkrátka pokud někteří lidé nezmění své chování, musí počítat s následky. Nechtějí pracovat? Nechtějí si práci ani hledat? Nejsou ochotni jít do rekvalifikace? Pak nedostanou dávky vůbec nebo jen dávku v omezené výši. Nebudeme dávat dávky ani těm, kteří mají více nemovitostí. To vše je součástí reformy.

Počítáte s rozjezdem rekvalifikací, větší státní podporou pro pracující. Jaké jsou rozpočtové dopady reformy?

Díky digitalizaci máme k dispozici poměrně přesné modely z dat statisíců lidí. Základní systém je nastaven tak, aby byl rozpočtově neutrální, pracujeme tedy se stejným objemem peněz, jaký máme dnes. Ale pokud se nám podaří motivovat opravdu hodně lidí, kteří budou ochotni změnit svou profesní kvalifikaci, náklady mohou být vyšší. Ale to je náš cíl a státu se to vrátí v podobě odvodů, daní a tak dále. Rozpočtové dopady reformy může dále ovlivnit zavedení majetkového testu. V každém případě platí, že pokud lidé nebudou aktivní, nezmění své chování, dávku na bydlení, která je dnes třeba dvacet tisíc korun, už nedostanou.

Jaké jsou parametry majetkového testu? Média psala o tom, že dávky budou podmíněny maximálně stotisícovým zůstatkem na účtu…

Nic takového tam zatím není, protože to zatím nemáme dojednané. Podmínky představíme v březnu. Četl jsem něco i o tom, že na dávky nově nedosáhne ten, kdo má chalupu. Nic takového určitě nechystáme. Pokud má někdo nemovitost, ve které bydlí, a k tomu rekreační objekt, majetkovým testem projde. Neprojde jím například někdo, kdo má tři a více dalších bytů. Stejně tak jím projde domácnost, která má jedno auto na hlavu, ale pokud bude mít na sebe někdo napsaných deset aut, tak ten určitě neprojde. Nebudeme zkoumat stáří vozu, značku, objem, výkon, to je mimo možnosti. Detaily budeme ještě dolaďovat se sociology a ekonomy, protože na tom hodně záleží.

A co když někdo bude celý život spořit pro své děti a bude mít tak větší obnos peněz? Ten neprojde?

Já rozhodně nechci trestat zodpovědné rodiče, kteří si každý měsíc dávají stranou rezervu, spoří svým dětem nebo mají penzijko. Na to si dám velký pozor, abychom netrestali ty, kteří se chovají zodpovědně.

Máte nějaký nástroj, který by vám umožnil zkontrolovat, jestli vám člověk nepředkládá účet, ze kterého jen odvedl peníze na jiný?

Ano, máme, ale jen u lidí, kteří žádají o podporu v hmotné nouzi. Žadatel nám musí při podání žádosti podepsat potvrzení, že můžeme ověřit jeho majetkovou a příjmovou situaci. Pokud nesouhlasí, žádost bude zamítnuta. Od července budeme mít také větší možnost, jak tyto informace ověřit u bank.  Toto nové opatření, které je v zákoně od ledna, nám umožňuje komunikovat s bankou o tom, zda nám žadatel říká o svých poměrech pravdu. Sami nemůžeme samozřejmě do účtů nahlížet, ale můžeme si ověřit u banky, zda žadatel nemá náhodou více účtů. Mohli jsme to částečně dělat i dříve, ale jen velmi složitě a zdlouhavě.

Platí to ale jen u dávek v hmotné nouzi. Člověk, který žádá třeba dávku na dítě, se takto „svlékat“ nemusí?

Ne, u dalších dávek, tedy dávek státní sociální podpory, to nyní neověřujeme.

Jak přesně budete krátit dávku, když člověk nesplní na sto procent svůj aktivizační plán, který se spouští po půlroční nezaměstnanosti a obsahuje třeba dovzdělání nebo rekvalifikaci?

Je jasné, že vždy naše snaha nemusí vést k tomu, že člověk skutečně najde práci. Ale musíme vidět snahu. Může se stát, že uchazeč o práci bude komplikovanější, například lidé po návratu z léčby závislosti, pak budeme výrazně posilovat sociální práci a institut veřejné služby. Budeme se snažit je naučit alespoň nějaké pracovní návyky, dostane dávku za to, že je získává, a to třeba v rámci veřejných prací. Nyní budeme ladit rozsah služeb, které by tito lidé mohli dělat: s obcemi, neziskovým sektorem i státními podniky. Abychom jim mohli poskytnout skutečně širokou nabídku služeb, aby to nebylo jen o zametání chodníků či sbírání odpadků. Lidé by tak mohli pracovat třeba jako pracovníci v sociálních službách.

Reforma je zatím velmi pozitivně vnímána. Kritizováno je jen navázání dávky na školní docházku. Podle vládní zmocněnkyně pro lidská práva budete trestat děti za to, že jejich rodiče jsou nepřizpůsobiví, a úbytek peněz pocítí právě tyto děti. Projednávali jste to se zmocněnkyní a myslíte, že tam ještě dojde k nějaké úpravy?

Detaily určitě budeme ještě diskutovat i s paní zmocněnkyní. Ale nyní bych chtěl říct, že jediný, kdo trestá dítě, je nezodpovědný rodič, který ho neposílá do školy, protože to je největší trest do života. Dnes jsou lokality, kde 10–20 procent dětí končí s celoživotním vzděláváním tím, že vyjdou základní školu a často ani nedodělají devátou třídu. A takové dítě bude mít v životě obrovský problém: jak fungovat, jak uživit sebe nebo svoji budoucí rodinu. Tito rodiče dostanou samozřejmě dávku na zajištění základních životních potřeb, ale musíme je nějak motivovat, aby svůj přístup změnili. Není to jen o odebrání dávky, význam má zejména sociální práce, do které spadá i zavedení rodinných chův. Ty budou pomáhat s rodičovskými kompetencemi tam, kde rodiče selhávají  a mají zájem o odbornou pomoc. Nejde tedy jen o změnu nastavení dávek, ale o celkovou revizi systému.

Na úřady práce to klade velkou zodpovědnost. Jak to jde dohromady s tím, že jste z nich propouštěli a zavíráte pobočky? Mohou takovou zátěž vůbec zbylí úředníci zvládnout?

Určitě to jde. Když jsem nastoupil na ministerstvo, mělo 24,5 tisíce lidí, já jsem si dal za cíl, že chci postupně snížit stav o deset procent za čtyři roky. Za dva roky jsem počty zaměstnanců snížil zhruba o 1950 lidí, ale pokud jde o úřad práce, otevřeně říkám, že s dalším snižováním zaměstnanců bych byl velmi opatrný, nerad bych totiž zjistil, že nám tito lidé chybí. Úředníky, kteří dnes dělají otrocký přepis dokumentů, chci přesunout na práci s klientem. Tato část práce se totiž bude digitalizovat a oni budou mít čas na sociální práci a mohou s klientem řešit jeho aktivizační plán, některé klienty napojí na dluhové poradenství, protože exekuce jsou obrovským problémem. Víme, že úředníci budou muset změnit trošku práci i svůj přístup, proto se jim budeme muset více věnovat. Budou se vzdělávat, osvojí si kompetence, aby byli schopni tuto sociální práci dobře zvládnout.

Ale to není jediná změna, kterou pro ně chystáte. Už delší dobu pracujete na změnách zákoníku práce, které také přenesou na úředníky větší zodpovědnost. Nebude to až příliš mnoho kompetencí?

Myslím si, že dlouhodobě tento stát podcenil přístup k lidem na úřadu práce, což se odráželo i v tom, že byli nejhůře odměňováni ve státní správě. V posledním roce jsme hodně posílili odměňování úředníků, nastavili jsme jejich klíčové cíle k odměňování a u skoro sedmi tisíc lidí jsme zvedli jejich tabulkové pozice. V tomto roce navíc bude úřad práce budovat vlastní školicí střediska, k čemuž využijeme peníze z Evropské unie. Zkrátka se snažíme, aby se z tohoto úřadu stala opravdu respektovaná pomáhající organizace.

Flexibilní novela zákoníku práce má za cíl trochu rozpohybovat současný trh práce. Usnadnit nabírání i propouštění zaměstnanců. Co je přesně vaším cílem?

Potřebujeme dostat na pracovní trh více českých občanů, správnými opatřeními to může být 200 až 400 tisíc lidí. Oni tam dnes nejsou, protože jim házíme zbytečně klacky pod nohy. Například rodiče na rodičovské dovolené, kteří se chtějí vrátit ke svému původnímu zaměstnavateli na částečný úvazek, mají v tomto ohledu omezené možnosti, proto to chceme zjednodušit. Stejně tak musíme dostat na pracovní trh více seniorů, osob se zdravotním postižením. Plus samozřejmě musíme doplňovat pracovní trh zahraničními pracovníky a soustředit se na opravdu kvalifikované. Zároveň chceme podpořit na českých školách vysokoškoláky ze zahraničí.

Kromě toho, že chcete na pracovní trh dostat nové lidi, chcete usnadnit i pohyb zaměstnanců na trhu. Hodně se nyní hovoří o výpovědi bez udání důvodu. Vy jste říkal, že to pro vás vlastně není ta klíčová věc. Proč? Pro zaměstnavatele je to jeden z nejdůležitějších bodů.

Původně to vykopl NERV, je to složitá komplexní věc, kterou na první dobrou většina lidí odmítne. Ale když se podíváme do Dánska, které je s modelem flexicurity spojováno, tak tam to funguje velmi dobře díky velmi silnému sociálnímu systému. Takže já jsem toto téma zcela neodmítl, ale řekl jsem, že se musíme nejdříve bavit o tom, za jakých podmínek, za jakých kompenzací ho můžeme případně zavést. Protože bez dalších změn to zcela jistě odmítám. Ale protože je po tom velká poptávka a doporučují nám to i poradci, pojďme se bavit o tom, jak zaměstnance ochránit, u kterých skupin by to nikdy nemohlo být, jak ochráníme rodiče, kteří mají více dětí a jsou více na ošetřovačce. Těch aspektů je tam celá řada a my je musíme všechny vzít v potaz. Proto jsem říkal, že to pro mě není hlavní téma, ještě jsme se k tomu vůbec nedostali na politické úrovni.

Ale sami zaměstnavatelé přece říkají, že kompenzace odstupného ve výši klidně pěti až šesti platů jsou za ně v pořádku.

 To ano. A my to musíme všechno doladit, protože nemůžeme spustit něco, co by znamenalo, že člověk, jenom protože se třeba znelíbí, má konflikt na pracovišti, tak může být bezdůvodně vyhozen.

Pokud by byl zaměstnanec dobrý a pro firmu pracoval dobře, tak by se ho nikdo nezbavil za šest platů, ne?

 Ano, ale i tak to všechno musíme ošetřit.

Souhlasíte s tvrzením NERV, že problémoví lidé jsou nevyhoditelní?

Ještě než jsem šel do politiky, byl jsem na straně zaměstnavatele, takže vím, že je někdy složité se problémového zaměstnance zbavit, pokud neudělá nějaký zásadní přečin. Pak je zaměstnavatel skutečně v extrémně složité situaci. Takže tenhle argument vnímám a to je také důvod, proč se o tom stále bavíme.

Dalším bodem je prodloužení zkušebních lhůt. O kolik by se měly „natáhnout“?

To je také požadavek firem, protože u některých profesí nejste schopni za tři měsíce poznat, jestli je daný člověk tak schopný a zodpovědný, jak očekáváte. U svářeče to asi poznáte, ale na vysoce odpovědné pozici nebo ve vědecko-výzkumném týmu to zkrátka za tři měsíce poznat nejde. Proto by měl zaměstnavatel mít možnost prodloužit zkušební období, aby měl jistotu, že chce s daným člověkem skutečně spolupracovat. Uvažujeme o prodloužení o jeden měsíc na čtyři měsíce, u vedoucích zaměstnanců pak z šesti měsíců na osm měsíců.

Takže k prodloužení zkušební lhůty by mělo dojít jen u některých profesí?

V zákoně bychom obecně povolili delší zkušební dobu a bylo by na zaměstnavatelích, jestli ji v dané profesi využijí nebo ne. Radost mám ale třeba z toho, že umožníme mládeži pracovat. My jsme dnes v absurdní situaci, že čtrnáctiletí a patnáctiletí, kteří jsou dnes v deváté třídě, nemohou na letní brigádu, protože podmínka je dokončené základní vzdělání. To je úplně absurdní. Děcko nám běhá po zábavách, hraje po nocích hry a nemůže na brigádu. To určitě změním, nemohou samozřejmě dělat všechny typy práce, takže tam budou nějaká omezení, ale toto musíme udělat.

Nenarazí to na například na směrnice EU?

Úpravu připravujeme tak, aby to bylo v souladu se směrnicí o ochraně mladistvých pracovníků. Už jsme si ji prošli a udělali si představu, kam a za jakých podmínek můžeme zajít.

Největší změny v zaměstnávání lidí od revoluce. Stát plánuje měsíční výpovědní lhůty i delší zkušební dobu

24. 1. 2024 ▪ 4 min. čtení

Mezi další opatření patří i zkrácení výpovědní lhůty na měsíc. Proč?

Obecně vzato zůstane výpovědní doba dva měsíce, poběží ale už ode dne jejího doručení, dnes je to až první den následujícího kalendářního měsíce. Zkrácení na jeden měsíc chystáme jen v případě specifických výpovědních důvodů, u kterých většinou dochází k zásadnímu narušení důvěry mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, například proto, že zaměstnanec porušuje své pracovní povinnosti. Vzhledem k tomu, jak to v praxi leckde funguje v případě výpovědi podané zaměstnancem, jsou tyto úvahy namístě. Zaměstnavatelé si totiž dnes často stěžují, že jsme se dostali do abnormální situace, kdy zaměstnanci po výpovědi prostě už ani nepřijdou. A nějaký zákon je vůbec netrápí. Dopravci, kteří zajišťují veřejnou dopravu, nebo speditérské firmy jsou z toho zoufalí. Zaměstnanec zkrátka ráno nepřijde řídit autobus. Nikdo pak už nemá energii vymáhat vzniklou škodu, ale zaměstnavatelé jsou vážně v extrémně složité situaci. A není proti tomu ani efektivní obrana. 

Myslíte, že toto opatření pomůže?

Nejen toto, ale celý soubor opatření. Ve flexi novele jsou opatření ve prospěch zaměstnavatelů i zaměstnanců, a když se nám podaří to správně namixovat, bude to asi jedna z největších změn za poslední dlouhé roky. Pomoci by mohlo také posílit sociální dialog, což je dohoda zaměstnavatelů s odbory. Ta by mohla mít větší váhu než samotný zákoník. To mě šokovalo na exkurzi v Dánsku, které zákoník práce ani nemá. A místo toho tam existují dohody se zaměstnavateli: takzvaný sociální dialog, kdy si zaměstnavatel s odbory vyřeší podmínky smlouvy a stát jim do toho nekecá. Hrozně bych si přál, aby to fungovalo i u nás, a budu se snažit to dopsat do úvodních paragrafů zákoníku práce.

Kdy s tím chcete jít na vládu?

Během příštích pár týdnů to vezmu na K5, tam se musíme rozhodnout, aby se mohla začít psát legislativa. Já si myslím, že asi v březnu bychom měli mít paragrafy, protože to chceme schválit do konce roku.