V roce 1991 se v Česku začalo s odstraňováním starých ekologických zátěží. Ani po 33 letech není hotovo. Přestože měly být už dávno zlikvidované, jejich sanace se stále jen oddalují. Pro stát to není priorita. Počítá s tím, že je bude řešit nejméně do roku 2042. Podle odborníků ale i tento letopočet zůstane jen číslem na papíře a toxickými látkami znečištěné lokality budou Česko trápit ještě déle.
Příběh starých ekologických zátěží se začal psát za minulého režimu ve státních podnicích. V oblasti chemického, těžkého či těžebního průmyslu. S likvidací nebezpečných odpadů a ochranou přírody si tehdejší podniky nedělaly takovou hlavu jako nyní. V devadesátých letech se v rámci privatizace stát zavázal, že staré ekologické zátěže zlikviduje, podle principu „znečišťovatel platí“, a tím znečišťovatelem byly státní podniky.
Jenže stát to řeší jen v omezené míře. Dokládají to zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu z let 2017 a 2023. Dodnes v Česku je 504 lokalit znečištěných v době socialismu, které je potřeba sanovat.
„Ve čtvrtině z těchto lokalit sanace ještě ani nezačala. Přitom tam hrozí šíření kontaminace a prodražování jednotlivých sanačních opatření,“ upozornil v debatě HN Miloslav Kala, prezident Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ).
K prodražování může vést takzvané ochranné sanační čerpání, tedy zabezpečení lokalit tak, aby se z nich kontaminace nešířila. K tomu stát v případech, kdy ještě neprovedl sanaci, často sahá. „Jde především o ochranu podzemních a povrchových vod pomocí čerpání podzemních vod a jejich dekontaminace,“ popsal v debatě Jiří Unčovský, prezident výkonné rady Asociace sanačních společností. Ročně toto čerpání stojí desítky milionů korun. Například v ostravské lokalitě Koksovny Jan Šverma tato opatření trvají nepřetržitě již 25 let. Jen v tomto případě ministerstvo financí zaplatilo již zhruba 190 milionů korun.
Na dokončení sanace starých ekologických zátěží musí podle Kaly stát vydat ještě více než 90 miliard korun. Doposud za ně zaplatil zhruba 67 miliard korun.
Právě peníze jsou také důvod, proč se sanacemi stát otálí. Penězi ze zvláštních účtů, jejichž příjmem jsou zejména dividendy polostátního ČEZu, si vlády dlouhodobě pomáhají při snižování schodkového státního rozpočtu. Na sanace starých ekologických zátěží zbývá jen menší část z nich. Podle zjištění NKÚ v letech 2018 až 2022 na těchto účtech bylo k dispozici každoročně 2,5 miliardy korun, na staré ekologické zátěže z toho ale šlo jen zhruba 35 procent. Například v roce 2022 vláda schválila převod 24 miliard korun do státního rozpočtu a v roce 2023 dokonce 54 miliard korun.
Na poslední zprávu NKÚ ministerstvo financí reagovalo nesouhlasem. V průměru se podle něj tempo zadávání příslušných veřejných zakázek v posledních letech zvýšilo. A podle něj neplatí ani to, že ochranné sanační čerpání nutně prodražuje sanace. V některých případech totiž díky nim může dojít k přirozenému odbourávání kontaminace a sanace už pak není potřeba.
Pozvání do debaty HN ministerstvo financí odmítlo.
Pro staré ekologické zátěže byly státem stanoveny garance, tedy jakou maximální částku na jejich sanaci stát dá. Podle NKÚ hrozí, že poroste počet lokalit, kde dojde k vyčerpání těchto garancí ještě před konečnou sanací. Zároveň existuje riziko žalob na stát, zejména ze strany současných vlastníků znečištěných lokalit.
Jak zklidnit přehlcenou (nejen) manažerskou mysl. Přičichněte k hlíně v lese nebo se odpojte ve tmě
Odpovědnost za financování jejich sanací nese ministerstvo financí, které ji převzalo po zrušeném Fondu národního majetku ČR začátkem roku 2006.
Odborným garantem sanací je ministerstvo životního prostředí. „Ministerstvo životního prostředí v tom hraje trochu druhé housle. Odpovědnost je čistě na ministerstvu financí, které vypracovává plán prací a objednává veřejné zakázky,“ sdělil při debatě David Surý, vrchní ředitel sekce ochrany životního prostředí ministerstva životního prostředí. Aktuálně se tam tomu věnují jen tři pracovníci. Na ministerstvu financí zhruba patnáct.
„Za mě je také chyba, že se sanace plánují z roku na rok a neexistuje u nich třeba pětiletka,“ dodal Surý.
Miloslav Kala uvedl, že s rychlostí sanací je hrubě nespokojen. „Kdyby existovalo alespoň jasné usnesení vlády, která by řekl, že to budeme dělat dalších dvacet let, ale ani to není. Vláda je s tím stavem vlastně spokojená,“ upozornil Kala.
Podle Unčovského je potřeba změnit celou koncepci garancí odstraňování ekologických škod. „Za posledních deset let ministerstvo financí vynakládá průměrně něco přes 800 milionů korun na vypořádávání těchto závazků. Tímhle tempem to budeme dělat dalších 50 let,“ upozornil Unčovský.
Problém podle něj mimo jiné je, že smlouvy na státní garance v drtivé většině nemají invlační doložku. Přitom uzavírány byly v 90. letech a průměrná roční inflace je kolem 4,6 procenta, takže stát nic nenutí k tomu, aby s řešením problému zrychlil, spíš naopak.
„Závazky z 90. let by měly být 4,5 krát větší, aby odpovídaly inflaci a dnešním cenám,“ řekl Unčovský.
Původně také byly smlouvy uzavírány tak, že se o sanační práce staral vlastník pozemků, tedy připravoval projekty či vyhlašoval výběrová řízení. To dnes dělá ministerstvo financí. Podle účastníků debaty za zvážení stojí, zda by tyto činnosti opět neměly přejít na vlastníky pozemků.
Kdyby mělo Česko sanace hotové, uvolnilo by se tím podle Unčovského spoustu brownfieldů, na kterých by mohly vznikat další projekty. „Mohla to být příležitost například pro gigafactory na severní Moravě. Lidé by ji na takovém místě určitě odmítali méně, než když má vzniknout na zelené louce.
Partnerem debaty je Asociace sanačních společností z. s.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
