Česko jako skládka pro Západ. Nová data dokazují, že kamionů dovážejících ilegální odpad přibývá

Od kamionů, které do Česka přiváží například ze zahraničí stavební materiál nebo třeba obilí, jsou k nerozeznání. Jenže některé vezou načerno odpad. Jako třeba nákladní vozy, které v prosinci a lednu dorazily z Bavorska do vsi Jiříkov v podhůří Jeseníků s nákladem desítek tun odpadních plastů, sklolaminátu, pryže i kovů z demontovaných letadel a větrných elektráren. Další mohou být zase plné barelů se stovkami tun toxických látek. Přesně takový náklad vyložila před pěti lety polská odpadová mafie ve zpustlé budově na okraji Bohumína.

Podobných konvojů s nepovolenými náklady v posledních letech na českých silnicích opět přibývá. Potvrzují to data z Celní správy, ministerstvo životního prostředí i experti. „Problémy s dovozem odpadu z Německa a Rakouska, které byly zejména v letech 2005 až 2006, se poté podařilo částečně umravnit. Ale poslední roky se nám opět vrací a přijíždí jich stále více,“ říká například expert na odpady organizace Arnika Jindřich Petrlík.

Případ Jiříkov je nejčerstvějším a nejviditelnějším projevem trendu. Minulý týden ves obklopenou malebnou krajinou Přírodní rezervace Sovinecko sice opustilo pět celníky zablokovaných kamionů, 30 tun už vyložených odpadů z Německa tu ale zůstává k nelibosti místních dál.

Podobné nezajištěné odpady mohou být nebezpečné. Ukázal to třeba skoro dvacet let starý případ z Libčevsi na Lounsku. Česká firma tam v bývalém kravíně ukryla 4000 tun plastů a starého textilu z Německa. Jejich hromady tehdy někdo zřejmě úmyslně třikrát zapálil. Polovina odpadů přitom shořela a hustý dým způsobil zdravotní potíže zejména dětem, které trpěly kašlem a bolestmi hlavy.

Chybí kapacity na likvidaci plastů

Ze zahraničí se k nám přitom odpad ke skládkování nebo ke spalování vozit nesmí vůbec. Zákon povoluje pouze dovoz odpadů určených na výrobu paliv, které používají cementárny, a odpadu k recyklaci a znovuvyužití. Dovoz do Česka však musí schválit ministerstvo životního prostředí a razítko k dalšímu využití firmám dává krajský úřad. 

Nynější „nájezdy“ obchodníků s odpady mohou podle Petrlíka souviset s prohlubujícími se problémy se zpracováním a likvidací plastového odpadu, pro který je v Evropě málo kapacit. „Přestože Německo a Rakousko mají na recyklaci větší kapacity než my, tak řada plastových odpadů není recyklovatelných a rádi se jich pokoutně zbaví u nás,“ míní.

Že nelegální přeshraniční obchod a nakládání s odpady v posledních letech narůstá, registruje i Česká inspekce životního prostředí. „Zaznamenali jsme opakovaný nepovolený dovoz materiálově nevyužitelných odpadů, zejména směsných plastů,“ uvedla mluvčí inspekce Miriam Loužecká.

Nárůst je nejlépe vidět z dat Celní správy, která se podobně jako v Jiříkově snaží nákladní vozy s černými odpady vypátrat a ideálně zablokovat. A ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí a ČIŽP pak náklad vrátit zpět do země původu.

Zatímco v roce 2021 zjistili celníci při svých kontrolách na českých silnicích podle svých výročních zpráv 15 nelegálních dovozů odpadu v celkovém objemu 236 tun, v roce 2023 už to bylo 35 případů, které se týkaly více než 700 tun. A loni už bylo podle nejčerstvějších dat Celní správy kamionů porušujících zákony o odpadech 106 a vezly skoro 640 tun nákladu.

Že nepovolený dovoz odpadů představuje pro Česko čím dál větší problém, potvrzuje i mluvčí ministerstva životního prostředí Veronika Krejčí. „ČIŽP byla pověřena, aby se více zaměřila na velké havárie a rozsáhlé nelegální akce, do kterých právě mezistátní přeprava nelegálního odpadu patří. Na oblast se soustřeďuje vysoká pozornost všech kompetentních kontrolních orgánů,“ uvedla mluvčí, podle které probíhají ve spolupráci se sousedy kontroly i přímo na hranicích.

Odchytit dodávky černých odpadů je přitom náročné. „V Schengenu jsou průchodné hranice, a když nemají celníci tip, podezření anebo nenarazí na takový kamion při namátkové kontrole, tak mu nikdo nezabrání přijet a odpad někde vysypat,“ poznamenal Petrlík.

Odpady, které celníci či inspektoři objeví a zachytí, tak jsou zřejmě jen špičkou ledovce. Zatímco ročně se podle statistik daří zamezit dovozu stovek tun odpadů, jen v roce 2022 v Česku podle šetření webu Investigace skončily celkově stovky tisíc tun odpadu nejen z Německa, ale i z dalších zemí.

Jesenická ves je otřesena, kamiony v ní vysypaly desítky tun odpadu z Německa. V kauze má klíčovou roli politik ODS

17. 1. 2025 ▪ 7 min. čtení

Kontrolorům komplikuje práci i fakt, že dokumenty mají řidiči kamionů často v pořádku. „Na první pohled může podle papírů vše vypadat legálně, a to i pro původce odpadu ze Západu. Jsou tam třeba uvedená místa jejich recyklace,“ podotýká expert Hnutí Duha na odpady Ivo Kropáček.

Přesně to byl i případ dovozu odpadu do Jiříkova. Jako místo, kde by se měly odpady z bavorské společnosti Roth International recyklovat, měl sloužit areál společnosti Vodotop FM ve Skalici u Frýdku-Místku. Jenže to v praxi nepřipadalo v úvahu. Ostravská firma Piroplastik, která odpady v Německu převzala, měla sice v areálu asi rok pronajatou halu, kde údajně chtěla vybudovat linku na zpracování plastů, ale nikdy k tomu nezískala potřebné povolení a zařízení nikdy nevzniklo.

Bohatší Západ rád zaplatí

Podle Kropáčka může za časté porušování pravidel i přetrvávající rozdílné bohatství bývalého Západu a Východu. „Mnozí u nás se snaží jakkoli přijít k penězům a v bohatší části Evropy se zase snaží najít způsob, jak ušetřit za likvidaci odpadu,“ říká.

V západních státech Evropské unie jsou totiž stále náklady na zbavení se odpadů vyšší. „To pak vede k využití ekonomických rozdílů, které tu pořád jsou. Vyplatí se jim zaplatit nějaké peníze pochybným firmám, prostředníkům, bílým koňům,“ poznamenal.

V Česku se tak podle něj objevují z Německa, Rakouska, Itálie, ale občas i z Polska hlavně směsné komunální odpady a plasty. „Směsný komunální je obecně nejdražší typ odpadu na zpracování. Dá se jen přetřídit, uložit na skládku nebo spálit a všechny tři věci jsou drahé. Komplikace jsou i s plasty, kde i při spalování unikají do ovzduší nebezpečné chemické látky,“ podotýká.

Do země podle něj občas dorazí z ciziny i nebezpečné odpady. Typickým příkladem je právě zmíněná pět let stará kauza z Bohumína, která se ale loni stala nečekaně aktuální. Při zářijových povodních byla totiž zaplavena budova, kde stále ležely více než tři stovky tun nebezpečných hořlavých látek. Hrozilo tak, že je velká voda vyplaví do okolí. Až toto riziko přimělo úřady k akci. Odstranění nebezpečné skládky si vzal na zodpovědnost kraj a letos už se s pracemi za 11 milionů korun začalo.

Za velkou ochotou západních společností riskovat a zbavovat se odpadu v Česku stojí i relativně nízké pokuty a malé tresty. Inspektoři ČIŽP podle své mluvčí v každém ze tří posledních let uložili desítky pokut v celkové výši mezi sedmi a jedenácti miliony korun. Jednotlivé pokuty se ale většinou drží spíše ve statisících korun. A to i přesto, že horní hranice je 25 milionů.

Případy se také často zabývá policie, která je může vyhodnotit jako trestný čin neoprávněného nakládání s odpady se sazbou až jednoho roku vězení nebo zákazem činnosti. V případě, že pachatelé spáchali čin jako členové organizované skupiny či získali pro sebe nebo pro jiného značný prospěch, pak by mohli od soudu odejít s až tříletým trestem. V praxi ale podle webu Investigace za tento druh kriminality do vězení do roku 2023 nikdo nešel.