Debata o výdajích na obranu v České republice se již nějakou dobu pohybuje na pomezí racionálnosti, různých více či méně ideologických vyjádřeních a paniky vyvolané eufemisticky řečeno „méně ortodoxním“ chováním nové americké administrativy. Kvalita diskuse u tohoto tématu je spíše zklamáním. Proto je třeba zaměřit se důkladně na některé převážně ekonomické aspekty, které, zdá se, unikají pozornosti. Jako základní premisu je přitom třeba vzít to, že existuje uzavřená dohoda přijatá po ruském záboru Krymu, podle níž by se výdaje na zbrojení u nás měly zvýšit, respektive stabilně dosahovat dvou procent HDP.

Prvním aspektem je fakt, že pro různé země je náklad na výdaje na obranu, řekněme zmíněná dvě procenta, trochu rozdílný. Je samozřejmě logické, že jednotlivé ekonomiky vydávají na obranu procento vůči svému ekonomickému výtlaku, nicméně pro některé může být i tak takový výdaj nákladnější než pro jiné. Konkrétně v České republice právě toto platí. Kapacita ekonomiky je zde totiž o něco nižší než HDP primárně z důvodu odlivu důchodů (zisků a mezd) do zahraničí. Touto optikou u nás „zůstane“ pouze přibližně 96 procent výkonu ekonomiky v daném roce, což tedy znamená, že naše předepsané procento by se rázem zvýšilo na 2,1. A čím vyšší by požadované procento bylo, tím vyšší by přirozeně byl i zmíněný rozdíl.

Zbývá vám ještě 80 % článku

Co se dočtete dál

  • Z jakých zdrojů mohou být obranné výdaje financovány?
  • Jaký to bude mít vliv na český průmysl a zaměstnanost?
  • Jak si stojí české obranné výdaje v porovnání s jinými zeměmi?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Máte již předplatné?
Přihlásit se

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.