Jak financovat obranné firmy? Chybí nástroje, které by pomohly hlavně těm malým a středním

Financování firem, které se řadí k obrannému průmyslu nebo které vyrábějí produkty dvojího užití, by se zdálo v dnešní době jako neproblematické. Evropské státy zvyšují výdaje na obranu, drtivá většina bank přestala zbrojaře řadit ke společensky škodlivým odvětvím a investoři při uvádění firem z tohoto odvětví na burzu ukazují zájem dalece převyšující nabídku.

Jiný obrázek se ale nabízí při pohledu zdola, z perspektivy menších firem a start‑upů a společností, které by se rády spoléhaly na to, že něco nabídnou české armádě a ta bude vědět, o co má zájem. Ti velcí totiž s financováním problémy nemají – buď mají už velké vlastní zdroje, nebo je banky vítají s otevřenou náručí. Ale největším zdrojem inovací a přidané hodnoty v ekonomice obecně a v obraně zvláště jsou právě ty malé a střední firmy. A platí to zejména při pohledu na ukrajinské bojiště.

Krajinu financování obranného průmyslu pomohly nedávno zmapovat dvě debaty. Měly sice své minusy, ale zároveň se v diskusi ukázalo, že mnoho stereotypů spojených s financováním obranných firem přežívá a je potřeba s nimi něco dělat. Jednou z nich byla debata finančníků z bank a různých institucí a úřadů organizovaná časopisem Bankovnictví, druhou akcí byl seminář europoslance Jana Farského a serveru Update EU k nově schvalovanému unijnímu programu Agile. Na první debatě úplně chyběli zástupci průmyslu, aby přítomným finančníkům vysvětlili realitu, na té druhé zase zástupci českého státu a armády jakožto klíčového zákazníka.

Bez toho, abyste produkt dodali vlastní armádě nebo aby vám tato armáda dala alespoň potvrzení, že si produkt vyzkoušela a uspokojil ji, se vývoz do zahraničí dělá poměrně složitě. Tím jsou překvapeni hlavně nováčci v oboru obranného průmyslu, zvyklí na otevřené soutěže a na to, že zákazníci poměrně přesně vědí, co chtějí. To je v případě české armády a hlavně nových technologií, jako jsou vzdušné či pozemní drony, pořád problém. Jestli se něco v tomto ohledu mění, budeme moci posoudit už během podzimu, až si armáda vyhodnotí experimentální cvičení Drone Shield 2026 a až – nebo zda vůbec – firmy, které tam svoji techniku nabízely, dostanou od vojáků nějakou zpětnou vazbu.

Pro ty, kteří do financování obranných firem teprve nahlížejí, je možná překvapující zjištění, že český obranný průmysl je a dlouho bude pořád závislý na exportu a že ani schválená licence pro vývoz od státních úřadů není výhra. O tom, zda se zakázka uskuteční, nakonec stejně rozhodne příslušné oddělení financující banky – a pro ně je v mnoha případech třeba vývoz na Ukrajinu pořád z hlediska posuzování obchodních případů poměrně složitá záležitost.

Začínat znovu od začátku

Český stát si zkomplikoval spolupráci armády a průmyslu už tím, že na ministerstvu obrany po posledních volbách zrušil sekci průmyslové spolupráce a přesunul část její agendy na ministerstvo průmyslu a obchodu. Tam ale neodešli ti nejzkušenější – a podobně jako šéfka sekce Radka Konderlová státní sektor opouštějí. Čeští úředníci se tedy učí poznávat celý proces podpory tohoto průmyslu od začátku, což snad neovlivní aspoň vydávání exportních licencí.

Nepochybně to ale ovlivní způsob, jakým si české firmy budou moci a schopny sáhnout na evropské peníze. Ty jsou a budou kvůli přiškrcenému českému rozpočtu čím dál důležitějším zdrojem pro firmy obranného průmyslu. Může to ukázat už zmíněný program Agile. Unie ho protlačila poměrně rychle a od ledna by měl znamenat možnost pro start‑upy, scale‑upy, malé a střední firmy dosáhnout na část z balíku 115 milionů eur (asi 2,8 miliardy korun) v tomto programu.

Na poměry EU rychle schválený balík peněz (zásluhu na tom má i český europoslanec Jan Farský) má pomoci technologickým inovacím. Urychlí dovedení nového řešení do fáze testování a ověřování a dá firmám s takovým řešením na konci procesu „papír“, který by jim měl otevřít dveře ministerstev obrany zemí EU.

České firmy se historicky „zlého Bruselu“ pořád spíš bojí. Odrazuje je náročná administrativa, nejistá dlouhodobost různých programů i nutnost vytvářet mezinárodní, nejméně tříčlenná konsorcia. Tohle všechno by pro Agile nemělo platit. Takže uvidíme, jak se jako pilotní program osvědčí a zda se zkušenosti s ním promítnou do rozpočtu EU na dalších sedm let, který se nyní dojednává.

Podobně jako v případech jiných programů je tady nutné, aby firmy byly směrem do Bruselu aktivní a aby jim tuto aktivitu stát nějak ulehčil. Jak upozornila exředitelka Radka Konderlová, v novém rozpočtu EU na léta 2028 až 2034 bude novinkou to, že peníze ze všech unijních programů na podporu obranného průmyslu se sesypou do jednoho fondu evropské konkurenceschopnosti. Evropské firmy budou o tento balík soutěžit. „Nebudou to dotace, které se budou přidělovat,“ zdůraznila Konderlová.

Dalším možným balíkem, na který si české firmy mohou sáhnout, je německý obranný rozpočet, kam míří a budou mířit stovky miliard eur. V tomto případě je důležité už nyní usilovat o to, aby se česká firma zapojila do dodavatelského řetězce německých výrobců. A český stát by ji mohl podpořit tím, že si třeba ten německý výrobek objedná, jako se to stalo v případě tanků Leopard. Jenže to závisí na politické vůli a ochotě ministerstva obrany vůbec vypisovat nové zakázky a mít na ně v rozpočtu peníze.

Burza a účelové dluhopisy

Kdybychom měli shrnout, co mají dnes hlavně menší a střední firmy k dispozici, tak jsou to klasické bankovní úvěry, obranný fond pojišťovny EGAP, kde jsou možnosti i pro malé a střední firmy, rizikový kapitál pro malé firmy a případně klasické dluhopisy nebo vstup na burzovní trh Start pro ty už „dospělejší“. Zájem podle expertů z finančního trhu by prý byl obrovský.

Co se podle odborníků málo diskutuje, je možnost účelových dluhopisů – defense bondů – třeba po vzoru francouzské rozvojové banky. A podle jedné z diskusí by za úvahu také stály státní tematické bondy, tedy dluhopisy určené na obranu, kde by banky mohly nabídnout úrokové zvýhodnění oproti běžným dluhopisům.