Šéf české Raiffeisenbank Vida: Snažím se být optimistou, ale připravujeme se na horší roky

Ještě loni většina lidí z bankovní branže odhadovala, že letošní rok bude pro toto odvětví špatný: banky se budou muset vypořádat s mimořádnou daní i s dopady ekonomického ochlazení, hlavně horším splácením úvěrů. Nakonec se ale ukazuje, že po rekordně silném roce 2022 nejsou výsledky bankovních domů zklamáním ani letos. Podíl nesplácených úvěrů je historicky nejnižší a bankám se daří výpadky příjmů částečně vyrovnat úsporami.

Letošek si pochvaluje i Igor Vida, generální ředitel české Raiffeisenbank. Pro tuto banku byly předchozí dva roky ve znamení miliardových nákupů, které už nyní začínají nést ovoce. Raiffeisenbank loni začlenila do své skupiny Equa bank a ještě předtím i drobné klienty ING Bank. V minulosti také získala plné vlastnictví své stavební spořitelny a koupila i platební firmu Akcenta. Celá skupina má nyní téměř dva miliony klientů.

V rozhovoru pro HN Vida říká, že se díky zvětšení podařilo lépe rozprostřít náklady a tím vylepšit parametry ziskovosti v době, kdy banky čeká horší ekonomické prostředí. Raiffeisenbank totiž po převzetí ING a Equa bank prakticky zdvojnásobila počet klientů, zároveň zavřela asi 40 poboček a má jich teď skoro stejně jako před zmíněnými nákupy. „Synergie se nám nyní projevují ve větší míře, než jsme čekali,“ vysvětluje Vida. 

Češi i přes ekonomické šoky posledních let splácí poctivě. Některé důvody možná nepotěší

10. 8. 2023 ▪ 4 min. čtení

Právě díky investicím Raiffeisenbank už druhým rokem zvítězila v soutěži Visa Nejlepší banka roku, vyhlašované Hospodářskými novinami. V soutěži uspěla hlavně kvůli růstu vkladů a klientské báze a také kvůli relativně vysokému úročení vkladů a dostupnosti služeb.

Jak za Raiffeisen hodnotíte letošní rok v porovnání s loňským, kdy byl váš zisk rekordní?

Jako stejně dobrý jako ten minulý. Finanční ukazatele sice nedosahují úrovní z minulého roku, ale řekněme si to na rovinu: minulý rok byl absolutně mimořádný v mnoha ohledech. Stoupaly silně úrokové sazby a nějaký čas trvá, než banky zareagují zvýšením úroků na spořicích účtech. Takže nějaký čas mají velmi vysokou míru úrokového výnosu. Další věc je, že jsme loni vůbec nemuseli tvořit rizikové rezervy, naopak jsme rezervy rozpouštěli.

Máme také mimořádně dobrou odezvu klientů na vše, co jsme dělali za poslední dva tři roky v oblasti digitalizace. Překročili jsme metu jednoho milionu klientů, kteří využívají naši mobilní aplikaci. Máme do této aplikace denně milion přihlášení. A navíc jsme tento rok otevřeli 223 tisíc nových účtů, což nám pomohlo k desetiprocentnímu nárůstu depozit.

Čím to, že vklady klientů tolik rostly?

Jednak platíme dost vysoký a férový úrok na spořicích účtech a druhá věc je, že máme velmi úspěšnou kampaň na nové účty. Trochu víc než polovina nových účtů jsou účty založené čistě digitálně, čili ten proces je pro klienta jednoduchý a nemusí nikam chodit. K tomu mu dáváme malou odměnu – 500 korun měsíčně na půl roku – za aktivní využívání účtu.

Řekl byste, že menší banky díky úrokové politice odsály klienty těm třem největším, které se příliš nehrnuly do zvyšování úroků na vkladech?

Za celý trh to říci neumím, ale v našem případě to tak opravdu vypadá.

Za prvních devět měsíců roku jste vykázali 28procentní propad čistého zisku a jako hlavní důvod uvádíte pokles čistých úrokových příjmů o desetinu. Podle analytiků se ale propad úrokových výnosů v celém odvětví už dotkl dna v prvním čtvrtletí a zastavil se. Je to u vás podobně?

Pro nás to platí také. Od druhého kvartálu nám tyto příjmy opět začaly růst.

Bude ten růst pokračovat?

To závisí na vývoji úrokových sazeb. Není to jen o straně depozit, ale také o straně úvěrů. Největším úvěrovým portfoliem bank jsou hypotéky a jejich refinancování. V současnosti je marže na hypotékách dost malá. A protože banky nechtějí hypotéky úplně utlumit, tak se přece jen musí spokojit s menšími maržemi, aby vůbec udržely nějaký zájem o tento produkt. Pokud začnou sazby příští rok klesat, tak se dá čekat, že si na straně úvěrů banky trochu s marží polepší.

Objem poskytnutých úvěrů vám letos rostl i přes útlum hypoték. Které úvěry rostly?

To je pro nás další radostná zpráva. Podařilo se nám převzít a i rozšířit obchodní model Equa bank v oblasti spotřebitelských úvěrů. Převzali jsme jejich systémy i s procesy a rizikovými modely a aplikovali jsme to na značku Raiffeisen. A dnes jako jeden brand dosahujeme vyššího tržního podílu, než jsme měli minulý rok coby značky dvě. Letos jsme viděli celkem dobrou poptávku po úvěrech u malých a středních firem a velmi dobrou poptávku vidíme u spotřebních úvěrů. To bude pokračovat.

Zpět k hypotékám. Jaký tedy bude nadcházející rok? Bude to mrtvý trh?

Objemy by se mohly trochu zvednout příští rok a záviset to bude hlavně na tom, jak se bude vyvíjet hlavní úroková sazba ČNB. Ale vliv také mají jiné věci – zadluženost domácností a poměr jejich dluhu k příjmům. Když víme, že náklady domácnostem rostou, banky to musí promítat do svých modelů. Příští rok ale neočekávám nějaké drama, třeba že by se ekonomika dostala do recese a došlo k velkému nárůstu nezaměstnanosti. To by byly klíčové faktory tlumící poptávku. A ty, myslím, nenastanou.

Na druhou stranu si musíme přiznat, že už je to asi deset let, kdy jsme naposledy zažili propad ekonomiky, který způsobil bankám i vysoké rizikové náklady. Ekonomický cyklus se zatím vždy vracel. A protože jsme to už dlouho nezažili, tak začínám být trochu opatrný v očekáváních.

Jeden bankovní analytik nám nedávno na téma příštího roku řekl, že ty nejlepší časy pro banky už jsou pryč. Nyní se budou zhoršovat úrokové marže, poptávka po úvěrech nebude velká a bankám bude chybět nějaký nový nosný produkt, který by nahradil hypotéky. Všechny nyní budou přemýšlet, kde ušetřit. Souhlasíte s tímto trochu pesimistickým pohledem?

V zásadě souhlasím. Asi to nebude žádná hitparáda v nejbližších letech. Tím pádem se banky budou soustřeďovat na vyšší efektivitu – nižší náklady vůči výnosům.

Vám v prvních devíti měsících náklady už klesly o 3,5 procenta, jak jste toho docílili? Je to primárně digitalizací, nebo nějakými provozními úsporami?

Je to pokles daný také tím, že jsme loni měli trochu zvýšené náklady způsobené integrací a velkými projekty, takže loňská základna byla vyšší. Druhá věc je, že se nám daří velmi dobře využívat synergie, se kterými jsme počítali, když jsme kupovali Equa bank a další aktiva. Synergie se nám projevují ve větší míře, než jsme čekali. Tím, že jsme zvýšili počet klientů, si nyní stojíme velmi dobře mezi bankami v regionu právě v ukazatelích efektivity – například v ukazateli počtu klientů na jednoho pracovníka pobočky nebo v počtu klientů na jednu pobočku.

Je ještě ve snižování nákladů kam jít dál? Třeba zavíráním poboček, jako to dělala v nedávné době Moneta či Česká spořitelna?

Tím, že jsme v poslední době prakticky zdvojnásobili počet klientů – jen od ING a Equa bank máme 650 tisíc nových klientů – a zároveň jsme zavřeli asi 40 poboček, hlavně těch, co měla Equa, tak máme dnes podobný počet poboček jako před tímto nákupem. Ale máme podstatný nárůst klientů. Naše efektivita poboček vyskočila vzhůru. Možná nějaké taktické úpravy uděláme, ale nebude to nic velkého.

Pobočky jsou třeba, protože se nám ukazuje ještě jedna věc. Z těch 223 tisíc lidí, kteří si u nás letos otevřeli účet, si jich asi polovina vybrala, že to neudělá online, ale na pobočkách. To máte průměrně 10 tisíc klientů měsíčně na sto pobočkách! A naše data ukazují, že účty otevřené přes pobočku mají po třech měsících skoro dvojnásobně vyšší aktivitu než účty otevřené čistě digitálně.

Čemu přičítáte nárůst uživatelů vaší mobilní aplikace meziročně na dvojnásobek?

Aplikace Equa bank byla na první pohled jednodušší než ta naše původní. Tak jsme se rozhodli naši aplikaci přiblížit té jednoduchosti, protože víme, že půl milionu klientů Equa bank si Raiffeisen nevybralo. Dále jsme vytvořili tým, i s pomocí lidí z Equy, který se o aplikaci a další digitální kanály stará dennodenně a dělá přibližně jednou za měsíc nějaký upgrade. Protože do toho ročně investujeme vyšší desítky milionů korun, změnili jsme i způsob, jakým ty služby designujeme. Dnes víc než kdykoli předtím využíváme zpětnou vazbu od klientů. Vytvořili jsme si databázi klientů, kteří jsou ochotní s námi sdílet svoji zkušenost a své představy o fungování mobilní aplikace. A my se jich doptáváme – a tady jsme se museli naučit, jak se to dělá. Dneska není v bance jediný produktový manažer, který by pravidelně a osobně nekomunikoval s klientem.

Česká Raiffeisenbank je součástí rakouské nadnárodní skupiny. Nedá se jedna aplikace vytvořit pro skupinu a  použít na více trzích?

My jsme využili skupinovou platformu, na které aplikaci stavíme. Ale ta aplikace samotná je šitá na míru klientovi v České republice. Stejně jako Tatrabanka má vlastní aplikaci šitou na míru pro Slovensko. A to jsou dva nejbližší trhy, které osobně znám, a mohu vám říci, že co do požadavků klienta jsou i tam obrovské rozdíly.

Například?

V Česku si klient už nedovede ani představit, že by platil za vedení účtu. Na Slovensku je to stále běžná praxe, platí něco mezi čtyřmi a sedmi eury měsíčně. A to formuje i mobilní aplikaci. Každý trh se vyvinul trochu jinak i tím, jak si banky klienty vychovaly. Možná je to i trochu náturou – Češi jsou víc šetrní než Slováci. Podívejte se na zdejší zálibu ve slevách.

Velké téma loni byla windfall tax. Realita ale je, že se dotčeným bankám daří placení této daně z mimořádných zisků vyhnout. Když se dostanou blízko hranice pro tuto daň, snižují si daňový základ investicemi do státních dluhopisů, jejichž úrokové výnosy nevstupují do daňového základu. Už nyní se to ukazuje i na datech: efektivní daňová sazba bankám klesá. Jak jste to řešili u vás? Raiffeisenbank měla s windfall tax největší problém…

Ano, a stále máme. Řešili jsme to velmi podobně jako všichni ostatní. I když u nás ten problém byl skutečně největší, způsobený růstem a akvizicemi a rychlým navyšováním profitability. Budeme proto asi jediná banka, které se nepodaří dostat windfall tax úplně na nulu.

Už nám řeknete, kolik zaplatíte?

Budou to nízké stovky milionů korun. Přesnější číslo zatím neřeknu, pouze uvádím, jaký předpoklad jsme už avizovali daňovému úřadu. A oni to víceméně akceptovali.

Česká ekonomika letos slábne, ale podíl úvěrů v selhání v portfoliích bank se stále snižuje, a je dokonce na rekordně nízkých hodnotách, což je téměř neuvěřitelné. Počítáte s tím, že se trend v příštím roce obrátí?

To neumím říci. Každopádně vytváříme rozpočet s tím, že budeme mít oproti současnému roku asi dvojnásobnou výši rizikových nákladů, tedy asi 0,4 procenta hodnoty portfolia oproti letošním asi 0,24 procenta. A to už se blíží standardnímu stavu. Dlouhodobý průměr je někde kolem 0,5 procenta. Nic mimořádného nečekáme. Zajímavé je, že nevidíme zhoršení ani v těch cyklických, citlivějších segmentech. Samozřejmě se to může rychle změnit.

Čím si to vysvětlujete?

Ekonomika má velkou odolnost. U úvěrů fyzickým osobám je to dáno z velké části povahou Čechů. Ti jsou zvyklí okamžitě snížit spotřebu ve chvíli, kdy se jim zvýší náklady, a v první řadě se snaží obsluhovat dluh, který mají v bance. Nesmíme zapomínat, že český bankovní sektor má daleko více depozit než úvěrů, takže z makropohledu mají klienti dostatek naspořených prostředků na splátky.

Vy tedy v datech, která máte k dispozici, nevidíte to, o čem mluví některé jiné banky, tedy že takřka každá druhá domácnost jde takříkajíc na dřeň a nedokáže z příjmu vůbec nic uspořit?

Je pravda, že domácností, které nedokážou tvořit ani tříměsíční rezervu, je opravdu hodně. Ale při pohledu na naše data jsme žádné velké zhoršení nenašli. Čekali jsme opak.

ČNB očekává příští rok jen velmi mírný růst HDP, téměř stagnaci. Budou lidé dál schopni splácet? Nedojde třeba k tomu, že domácnosti zvýšené náklady doženou až se zpožděním?

Těžko říct. Po pravdě, z momentálního vývoje jsem poněkud zmatený. My jsme skutečně očekávali zvýšené rizikové náklady už tento rok a ony nepřišly. Čili snažím se být velmi opatrný, co se týče nějakých predikcí. A ač chci být optimistou, jsme připraveni na horší variantu. Vše se bude hodně odvíjet od exportů – na nich závisí výkon české ekonomiky. Půjde tedy o to, jaký bude vývoj HDP v Německu a také v Číně, na které jsou Němci závislí. Faktem ale je, že v Česku je nedostatek pracovní síly, a to se nijak nezměnilo ani po příchodu migrantů z Ukrajiny.

Napjatý trh vytváří tlak na mzdy. Což je prozatím jedním z argumentů ČNB pro otálení se snižováním sazeb. Centrální bankéři se bojí takzvané mzdově-inflační spirály kvůli tomu, že lidé uvidí na konci roku inflaci dál růst a budou se dožadovat dalších zvýšení platů. Zvolní podle vás tlak na zvyšování mezd?

Podle mě ano a i to je jedním z důvodů, proč je ekonomika tak odolná. Nepodlehli jsme tlaku na růst mezd. Zaměstnanci samotní se k tomu postavili zodpovědně a ne za každou cenu se snažili prosadit navýšení mezd o celoroční inflaci, tedy o více než 15 procent. Napříč všemi sektory – v soukromých a státních – se nikde o inflaci mzdy nezvedaly.

A u vás?

Minulý rok to bylo asi o devět procent a letos je to zhruba kolem pěti. Příští rok to vidíme na podobné úrovni jako letos.

Přece jen jsou tu ale segmenty, které si určitou krizí procházejí. Například celá e-commerce není v dobré kondici a v Německu nedávno došlo ke krachu velkého e-shopu.

Zrovna e-commerce není segment, do kterého bychom se nějak zvlášť hrnuli, a to ani historicky. Něco jsme v minulosti financovali a financujeme, ale e-shopy tvoří jen marginální část portfolia.

Existují ještě nějaké další sektory, které jsou nyní z pohledu financování rizikovější?

Zatím nevidíme potřebu omezení, co se týče financování v sektorech, které nyní obsluhujeme. Citlivě ale vnímáme oblast realitního byznysu, kde máme veliké portfolio. Žádné dosavadní stress testy ovšem neukazují nic, co by do budoucna mělo znamenat nějaký větší problém. Pokud se v tomto směru budeme nějak omezovat, tak to bude z důvodu vysoké koncentrace v realitním sektoru, nikoliv z důvodu zvýšených obav.

Budou ceny rezidenčního bydlení klesat?

Ne, nevidím pro to důvod. Možná regionálně, ale například v Praze určitě ne. Hlavní město dlouhodobě každý rok generuje o polovinu méně nových bytů, než by potřebovalo pro přirozenou regeneraci bytového fondu. Druhá věc je, že Praha je evropskou metropolí, a tak se i ceny budou blížit Paříži či Mnichovu. Je pravda, že se neustále zhoršuje dostupnost bydlení. V tom, kolik potřebujeme průměrných ročních platů, abychom si pořídili průměrnou nemovitost v Praze, patříme na úplný chvost Evropy. Uvidíme, co se bude dít do budoucna, ale osobně si myslím, že platy musí vzrůst.

V oblasti průmyslových nemovitostí, tam nemáte obavy nějakého znehodnocení nebo poklesu cen?

Ne. Do určité míry budou spíše stagnovat, ať už v případě logistických parků nebo kancelářských budov. Hlavně z toho důvodu, že zatímco před třemi lety se tu dělaly obchody na úrovni tří- nebo čtyřprocentního výnosu, dnes tento výnos musí být v době vysokých úrokových sazeb minimálně dvojnásobný, protože každý si může koupit bezpečný státní dluhopis za šest procent. Kdo by si kupoval budovu, která vám nese pět.

Snižování sazeb je obecně špatnou zprávou pro banky, protože to většinou snižuje úrokové příjmy. Budete umět takové ztráty kompenzovat?

V tuto chvíli těžko říci. Záleží, jak se zachová konkurence. Na druhou stranu, nevnímám to nijak dramaticky, protože velmi dlouhou dobu jsme byli nuceni fungovat v prostředí nulových úrokových sazeb a fungování bankovního sektoru to neomezilo. Do budoucna se dívám pozitivně. I přesto, že se očekává takřka jistě pokles sazeb v příštím roce, dlouhodobě by neměly klesnout na úrovně, kde se nacházely v posledních letech. Dlouhodobý normál by měl být okolo dvou až čtyř procent.

Takže normální situace by znamenala, že lidé by platili za desetiletou hypotéku pět až šest procent?

Něco takového, možná spíš méně. Samozřejmě si musíme uvědomit, že takřka každý rok se tu objevuje nějaká černá labuť a v poslední době jich přibývá. Proto se držíme osvědčeného: věřit v nejlepší, ale připravit se na nejhorší. A plánovat na kratší dobu, nedělat rigidní závěry na dalších pět let.

Letos banky v době největšího plánování na nadcházející rok zastihla zpráva, že ČNB přestává úročit povinné minimální rezervy. Jak se na tuto informaci díváte?

Česko v tom není izolované, podobný krok udělala v létě i ECB. Minimální rezervy podle mě už neplní úlohu, kvůli níž byly původně zavedeny, tedy zabezpečení platebního styku mezi bankami. Není nutné, aby byly ve výšce dvou procent z celkového portfolia depozit. Většina zemí v EU je má níže. Na čem by se ale dalo zapracovat, je způsob, jakým se celá záležitost komunikovala. Přece jen bychom ocenili, aby se trhu podobné věci oznamovaly více dopředu. Nyní k tomu došlo v době, kdy už mnohé banky měly těsně před uzavřením rozpočtů na další rok.

Kolik vás to bude stát ročně, pokud by se sazby neměnily?

V našem případě půjde o nějaké vyšší stovky milionů korun. Ale miliarda to nebude.

Přenesou to banky na klienty plně, nebo to nedovolí konkurence?

Tady se ukáže, jak tvrdá tu konkurence je. Pokud tvrdá je, tak se to tolik do úročení klientských depozit nepropíše. Jak jsem řekl, v sektoru je více depozit než úvěrů. Když je něčeho hodně, většinou to stojí méně. Ale vždy se může stát, že jedna banka dospěje k tomu, že potřebuje více likvidity, a zvedne cenu depozit výrazně nad průměr trhu, aby přilákala klienty. To jsme v posledním roce viděli v několika vlnách.

Při přebírání ceny Nej banka jste se vyjádřil, že nyní po integraci Equa bank již máte zkušenosti, tým a systémy a můžete se pustit do dalších akvizic. Byl to jen bonmot?

Byla to nadsázka, ale ta část, že máme skvělé lidi, kteří mají velmi speciální zkušenosti, je pravda. Akvizice jsme navíc dělali úspěšně. Dvě třetiny akvizic ve světě znehodnotí akcionářům původní hodnotu, nám se hodnoty akvírovaných společností podařilo naopak velmi výrazně zvýšit. V současnosti ale neexistuje výhled, co se týče konkrétních akvizic. Navíc tím, jak se nám daří růst organicky, pro to není ani důvod. Za poslední rok jsme nabrali více klientů, než kolik jsme jich koupili od ING nebo Citibank. Kdyby se nám podařilo dva roky po sobě zopakovat takový výkon, tak to vyjde za jednu Equa bank.

Čili váš odhad je, že příští rok nám žádnou novou velkou akvizici neoznámíte?

Asi ne.

Kam dál se dá ještě jít v bankách v digitalizaci?

Otevírají se nové obzory s využitím umělé inteligence. Nebuďme přehnaně optimističtí, že AI nyní plně nahradí například pracovníky v call centrech. Provoz těchto systémů je dnes stále energeticky velmi nákladný, ale to se bude zlepšovat. Také se bude muset vyřešit problematika bezpečnosti dat, abychom mohli AI využívat na klientských datech. I tak ale lze umělou inteligenci využít v řadě jiných procesů, kde citlivá data nepotřebujete.

Například?

Nedávno jsme zpřístupnili ChatGPT pro všechny zaměstnance s tím, že jsme se dohodli na izolovaném cloudovém řešení s dodavatelem. Cílem bylo, abychom mohli do systému nahrávat interní dokumenty související s chodem naší firmy, což v otevřeném prostředí nelze. Osobně to využívám například pro sumarizaci a shrnutí různých reportů, velmi dobře to funguje i na překlady. Do budoucna chceme testovat chatboty, kteří by ještě více přebrali práci call center.

Češi mají obrovská depozita v bankách a málo v investičních produktech. Máte ambici se v tomto více angažovat například v souvislosti s nástupem doplňkového investičního produktu?

Určitě ano. My jsme vyvinuli vlastní investiční platformu, která stojí vedle klasické mobilní aplikace banky. Nicméně obě aplikace lze propojit, takže v mobilní bance pak vidíte stav vašeho portfolia. Jde o skupinové řešení pro retailové investování, které jsme vyvinuli u nás v české Raiffeisenbank. Tuto platformu budou využívat i dceřiné společnosti v dalších zemích.

Nedávno vznikla petice vyzývající klienty Raiffeisenbank v Česku, aby banku opustili, protože se iniciátorům petice nelíbí, že váš rakouský vlastník Raiffeisen Bank International má stále byznys v Rusku. Tyto věci se sice rozhodují ve Vídni, ale dotýkají se i vás. Jaký na to máte názor?

Tento postoj klientů naprosto chápeme a neustále o tom hovoříme s našimi akcionáři. Oni podnikají kroky k tomu, aby se ruská banka prodala, pokud se najde kupec, který získá všechna povolení. Mezitím RBI hodlá její aktivitu utlumovat. Bilanční sumu v Rusku skupina za posledních osmnáct měsíců snížila o polovinu. Na rovinu ale říkáme, že vzhledem k zákonům Ruska a současně sankcím je velmi těžké najít někoho, kdo má alespoň nějaké peníze a je ochotný takový obchod uskutečnit. Je zapotřebí najít někoho, kdo získá všechna povolení centrální banky a Kremlu, což znamená mít dobré vztahy s Moskvou. A současně takový subjekt nesmí být na sankčních seznamech. Tím se okruh možných kupců dost zužuje.

Máte vy osobně v rámci skupiny v tomto hlas? Můžete přijít za vedením RBI a vysvětlovat, že to v Česku některým klientům vadí, a že se to navíc propírá v médiích?

Našeho akcionáře v Rakousku informujeme o specifické situaci v Česku, co se týče postoje k invazi Ruska na Ukrajinu. Říkáme jim, že situace je jiná než v ostatních zemích, kde RBI operuje, a to včetně Rakouska, což je dáno naší negativní historickou zkušeností. Akcionář je o tom velmi dobře informovaný.

A vnímáte, že část klientů kvůli tomu od vás odchází?

Ano, občas nám nějaký klient z důvodu toho, že RBI je stále v Rusku, oznámí, že od nás odchází. Častokrát jde spíše o klienty privátního či korporátního bankovnictví. Paradoxně se ale občas stává, že ten samý klient pak přestoupí do banky, která v Rusku také stále je. Nemáme z toho radost, na druhou stranu jsou to jednotky klientů, kteří odcházejí, takže v byznysu to nepociťujeme. My jsme letos 223 tisíc klientů naopak získali.