Odlitky z brněnské slévárny Heunisch používá John Deere i Zetor. Dalšímu růstu firmy brání nedostatek lidí

Slévárna se nachází v areálu, který dříve vlastnil tuzemský výrobce traktorů Zetor. Ten tam také v roce 1965 podnik postavil a německé skupině Heunisch jej prodal v roce 2006. Se Zetorem ale slévárna stále úzce spolupracuje. Jednak jsou obě firmy od sebe vzdáleny asi kilometr, a co víc, Zetor je jedním ze dvou českých zákazníků slévárny. Tím druhým je třebíčský Tedom, který vyrábí kogenerační jednotky. 

Přibližně 95 procent své výroby slévárna vyváží. Mezi hlavní trhy patří Německo, kde také sídlí mateřská společnost, Rakousko, Dánsko, Švédsko, Francie či USA. Právě na americkém trhu získala firma zhruba před dvěma lety jednoho z nejvýznamnějších zákazníků – firmu John Deere. „Dříve se odlitky rozvodovek pro jejich traktory vyráběly v Americe. Nebyli ale spokojeni s kvalitou, a tak jsme je získali my. Na to jsme moc pyšní,“ pochvaluje si ředitel podniku Jens Heunisch, jehož otec mateřskou německou firmu založil v roce 1980, když v konkurzu odkoupil slévárnu výrobce zemědělských strojů Schmotzer.

Brněnský podnik je jedním ze čtyř. Dohromady německý koncern zaměstnává asi 1200 lidí

Dalších 7
fotografií

Do John Deeru v USA ročně z Brna míří asi 2500 odlitků, podle Boušky je zájem ale několikanásobně vyšší. Na nedostatek zakázek si firma obecně nemůže stěžovat. Podle Heunische, který pendluje mezi Brnem a německým Bad Windsheimem, už několik měsíců trvá poptávka, jakou nepamatuje za 40 let v oboru. A nezměnil to ani rusko-ukrajinský konflikt, jelikož se firma zaměřuje především na západní trh. 

Ruská invaze přesto ovlivňuje průmysl napříč státy, podražují energie i materiál. Heunisch sice žádné produkty z Ruska nebo Ukrajiny nenakupuje, jeho dodavatelé však ano. I když tento problém existoval i před válkou, nyní se znovu prohlubuje. Firmě delší dobu chybí především slévárenský koks, který kvůli potřebné kvalitě odebírá pouze z Polska. I tam je ho ale málo a ceny za tuto surovinu stoupají. Meziročně podražil asi o sto procent. Za energie nyní podnik platí zhruba dvakrát více než před rokem.

Zatímco ještě před pár měsíci bylo podle Heunische možné promítat zvýšené náklady do cen výrobků a zákazníci to většinou respektovali, nyní je to obtížnější. Zdražování přichází příliš rychle a často je extrémně vysoké.

Průmysl hlásí nadějný začátek roku. Ruská invaze ale stáhne jeho výkon dolů

14. 3. 2022 ▪ 4 min. čtení

K tomu se přidává i fakt, že slévárně, kde pracuje asi 240 lidí, chybí další stovka zaměstnanců především na manuální práce. Heunisch spoléhal na pracovníky ze zahraničí, zejména z Ukrajiny, kterých už nyní v Brně pracuje několik desítek. Někteří ale naopak odešli bojovat za svou vlast. Mezi českými uchazeči o zaměstnání Heunisch moc šancí nevidí. Mladé lidi podle něj práce ve slévárně neláká. Přece jenom může být fyzicky náročná a prostředí je hlučné a prašné. Zároveň chybí středoškolské nebo učňovské obory, kde by se dospívající s řemeslem seznámili. 

S podobným problémem se potýká také sesterská firma v obci Krásná v Karlovarském kraji, kde je důvodem i blízkost hranic s Německem. Lidé tak mnohdy dojíždí do práce tam. Částečným řešením nedostatku zaměstnanců může být automatizace a další robotizace. Brněnská slévárna tak zkouší například 3D tisk jader. Podle Boušky jsou tyto technologie užitečné, ale zavedení do sériové výroby potrvá ještě mnoho let. 

Investice do zelených řešení

Heunisch počítá s tím, že se drahé energie, materiál i nedostatek pracovní síly promítnou do hospodářského výsledku firmy, i když zatím neví, jak přesně. Podnik navíc už loni skončil ve ztrátě 10 milionů korun, přičemž ještě v roce 2020 byl v zisku necelých 21 milionů korun. Obrat naopak meziročně vzrostl. Z 655 milionů v roce 2020 na loňských 950 milionů korun.

Dostatek zakázek přesto firmě dodává optimismus, a proto i nadále investuje. Nyní dokončuje modernizaci přípravny formovací směsi, kde se mísí materiál pro výrobu slévárenských forem, za 75 milionů korun. Hotová má být v létě. Cílem modernizace je kromě zvýšení produktivity také šetření vody, a tedy šetrnější přístup k životnímu prostředí. 

Právě tímto směrem se podle Heunische budou ubírat i další investiční plány. „Zatím zjišťujeme, co můžeme udělat. Přece jenom jsme slévárna a vždy budeme produkovat nějaké emise. Hledáme ale cesty, jak je co nejlépe filtrovat. Požadavky na ochranu životního prostředí se zpřísňují a i s ohledem na Green Deal tomu nebude jinak. V posledních měsících jsme opravili také naši odsávací jednotku, k čemuž nás vedl spíše tlak místních obyvatel,“ připouští Heunisch.

Lidé z okolí si totiž stěžovali na zápach, z něhož vinili právě slévárnu. Měření ukázalo, že podnik nepřekračuje žádné limity. „Taví se tady železo, takže zápach vzniká. Ale je to naprosto v normálu. V oblasti je hodně průmyslových podniků, nejsme to jen my,“ dodává Heunisch.