Velká komunitní úložiště energie se vyplatí víc než baterie ve vlastním domě, říká expert

S rychle rostoucím zájmem Čechů o fotovoltaické panely na střechách skokově narostla i poptávka po bateriích, do kterých si mohou vyrobenou elektřinu uložit. Podle dat Solární asociace si devět z deseti domácností, jež si dnes pořizují fotovoltaické panely, zároveň kupuje i bateriové systémy. Podle Martina Panáče, předsedy představenstva Asociace pro akumulaci energie (AKU-BAT CZ) a vedoucího oddělení inovativních projektů ve společnosti Siemens, se ale víc než nákup domácích baterií vyplatí investovat do velkých úložišť, která se dají sdílet komunitně. Zákony to ale zatím neumožňují. 

HN: Jak je na tom nyní trh s bateriemi? Stále platí, že je ještě vytíženější než ten s fotovoltaickými panely?

U domácích bateriových úložišť je nárůst poptávky opravdu ohromný, řekl bych až hektický. Dodavatelé těchto systémů naráží na problémy se zajištěním komponent pro bateriová úložiště. K tomu instalace baterií zpomalují nedostatečné projekční a montážní kapacity firem.

HN: Dělá společnost Siemens, v níž máte na starost inovativní projekty, i baterie pro domácnosti?

Siemens dělá jen větší bateriová úložiště pro průmyslové podniky, velké administrativní budovy či energetiku. Do sektoru domácností neplánujeme vstupovat. Dříve Siemens takovou ambici měl, ale nakonec od toho ustoupil. Specializuje se dnes specializuje na větší a komplikovanější projekty. Komunální baterie by podle našich zkušeností mohly mít velikost například 500 kilowatthodin.

HN: Na nedávné solární konferenci jste uvedl, že za určitých podmínek je mnohem výhodnější investovat do velkých komunitních baterií, jejichž kapacitu si domácnosti rozdělí. Proč je to výhodnější?

Neplatí to plošně, ale v některých lokalitách se vyplatí soustředit se na komunitní bateriová úložiště. Jsou to hlavně místa, kde jsou větší koncentrace menších fotovoltaických elektráren a kde to zvládne distribuční soustava. Majitelé rodinných domů si do těchto velkých komunitních baterií uloží své přebytky, a když je budou potřebovat, tak si je zase vezmou. Taková baterie, která může mít kapacitu například 500 kilowatthodin, pro ně bude maximálně bezpečná, o což se postará její provozovatel, například komerční firma nebo obec. 

HN: A jak to vychází nákladově?

Náklady na stavbu těchto větších bateriových úložišť jsou samozřejmě investičně výhodnější. Vychází zhruba o 30 procent levněji oproti tomu, co je potřeba investovat do ekvivalentního množství malých bateriových úložišť v domácnostech. Navíc s velkým bateriovým úložištěm nemají domácnosti starosti spojené s jejich údržbou nebo povinnými revizemi a následnou likvidací. O to se stará provozovatel.

HN: Kdo může takové komunitní úložiště provozovat?

V současné době není vytvořeno legislativní prostředí pro provozování komunálních baterií – přes veškeré snahy. Jednoduchou cestou není zatím možné provozovat takovouto samostatnou baterii.

HN: Počítá i Siemens s tím, že by se do těchto služeb zapojil?

S provozováním komunitních baterií Siemens nepočítá. Členové Asociace pro akumulaci energie o to ale zájem mají a intenzivně se tím zaobírají, a to jak z pohledu investic do bateriových úložišť, tak i jejich provozování.

HN: Jak vypadá 500kilowatthodinová baterie? To už je velikost lodního kontejneru?

Ano, může se jednat o velikost menšího lodního kontejneru. Se vším všudy, tedy včetně protipožárního systému, se vejde do šestimetrového kontejneru. Tyto baterie je ale možné instalovat i do budov a jejich interiérů. Někteří investoři dávají však přednost tomu jednoduššímu kontejnerovému řešení. Takové kontejnery se již uplatňují v energetice i průmyslu. Cena této baterie o kapacitě 500 kilowatthodin se může pohybovat kolem osmi milionů korun. Finální kalkulace ale samozřejmě vždy dost závisí na konkrétním provedení a vybavení baterie.

HN: Nepropagujete komunitní baterie proto, že pracujete pro společnost Siemens, která se specializuje právě na ty větší baterie?

Se Siemensem bych to úplně nespojoval. I v rámci členské základny Asociace pro akumulaci energie jsme toho názoru, že jsou ta větší bateriová úložiště ekonomicky výhodnější. Také u nich lze lépe optimalizovat parametry, protože jsou vybaveny pokročilými řídicími systémy.

HN: Pro komunitní baterie je nejprve potřeba změna legislativy, která by umožnila komunitní energetiku. Nebo někde u nás taková baterie i bez této změny funguje?

Nevím o tom, že by někdo v Česku už takovou baterii provozoval. Legislativa u nás komunitním bateriím zatím nepřeje. Problém je navíc i v distribučních poplatcích. Ty je potřeba také vyřešit, protože s nimi se ukládání elektrické energie do baterií prodražuje. S těmito poplatky to teď vypadá tak, že platíte distribuční poplatek za to, že energii posíláte do baterie, když si ji zase berete zpátky, platíte podruhé. To samozřejmě výrobce energie zbytečně zatěžuje a znevýhodňuje. Je třeba také zmínit, že tyto komunitní baterie mohou i pomáhat distribučním společnostem snižovat ztráty ve vedení na úrovni vysokého napětí a zlepšovat napěťové poměry v síti.

HN: Ministerstvo průmyslu a obchodu už připravuje změnu energetického zákona, která by měla komunitní energetiku umožnit. Předpokládám, že to intenzivně sledujete.

Ano, sledujeme to a naše asociace spolupracuje s ministerstvem na přípravě podmínek pro  širší využití bateriových úložišť, včetně těch komunitních.

HN: Existuje také možnost využití takzvaných virtuálních baterií. V čem jsou jiné oproti těm komunitním? 

Lze říci, že to jsou baterie, ze kterých si virtuálně stahujete energii, kterou jste v místě nevyrobili. Pracuje i se soustavou vysokého napětí, což znamená, že může narážet na problém přílišného zatížení přenosové soustavy. Některé uzly přenosové soustavy jsou už dnes na hranici svých možností pro přenos výkonu. I proto je podle mě lepší s energií hospodařit přímo v místě jejího vzniku.

HN: Bateriové systémy při svém provozu generují teplo. Lze s tímto odpadním teplem nějak pracovat, například ho využít pro vytápění budov?

Teplo z baterií se prakticky nedá využívat. Nevzniká ho zase tak moc a tvoří se nárazové, podle toho, na jaký výkon baterie zrovna jede. Nevím o projektu, který by toto odpadní teplo využíval.

Rozhovor

Jak vybrat fotovoltaiku? Nové solární panely poznáte podle počtu proužků či ořezaných rohů, radí odbornice

8. 7. 2022 ▪ 6 min. čtení

HN: Paní Ladislava Černá z ČVUT na solární konferenci uvedla, že návratnost domácích bateriových úložišť stále není moc dobrá, a to i při započítání dotace. Podle ní jsou tyto baterie spíš pro zelené nadšence. Vidíte to také tak?

Částečně v tom s paní Černou souhlasím. Pořídit si do rodinného domku baterie není jen o tom, že by investor ušetřil peníze a měl zajištěnu levnou energii po několik let. Je potřeba do toho započítat i pocit z toho, že jste soběstační a nezávislí na externích dodávkách. Návratnost investice do domácích baterií je dnes kolem osmi až deseti let. Domácí baterie také nevyřeší všechno. Stále zůstanou problematická zimní období, kdy potřebujete hodně energie na vytápění.

HN: Nejpoužívanější jsou dnes lithiové baterie, vývoj jde ale stále kupředu. Může je podle vás v blízké budoucnosti něco nahradit?

V  Asociaci pro akumulaci energie nepředpokládáme, že by mělo najednou dojít k nějakému zvratu ve výrobě baterií a z trhu se začaly ztrácet ty lithiové. Samozřejmě ale budou přicházet nové způsoby akumulace energie, jako je například výroba zeleného vodíku či jiných plynů nebo solí. Možností je více. Bateriové technologie jsou ale už tak rozšířené a na tak dobré úrovni, že nějaký převrat neočekávám. V bateriích se však mohou měnit různé prvky navazující na lithium. Důležitým aspektem je, kde se potřebné suroviny získávají, jaké jsou jejich ceny a jak se následně po ukončení životnosti baterií recyklují. V Evropě už se začínají stavět nové továrny na baterie, které kladou důraz právě na jejich minimální vliv na životní prostředí. Jsme například v kontaktu s výrobcem, který část surovin pro výrobu baterií bude získávat z mořské vody.

HN: Na evropské i domácí politické úrovni zaznívá, že je potřeba vracet výrobu strategických výrobků do Evropy. Baterie mezi ně patří. Nakolik je podle vás možný takový návrat?

Ten návrat již probíhá a v Evropě se budují velké továrny na baterie. Některé jsou zatím na papíře, jiné ve výstavbě a pak už jsou tu i ty, které fungují. Výhodou výroby v Evropě jsou i úspory za dopravu. Skoro patnáct procent ceny baterií dnes tvoří náklady na jejich dopravu.

HN: I když ale bude výroba v Evropě, tak se stále nezbavíme závislosti na vzácných kovech, jako je lithium, které bude potřeba dovážet. Je to tak?

Ano, tato závislost zůstane. Na druhou stranu, také Evropa hledá vlastí zdroje. Lithium máme i v Česku, konkrétně na Cínovci, a v plánu je otevření několika nalezišť v různých evropských státech.

HN: Porostou podle vás ceny baterií v následujících letech, nebo je naděje, že se naopak budou snižovat?

To není jednoduchá otázka. Na její zodpovězení bych potřeboval křišťálovou kouli. Myslím si však, že ceny následujících pár let budou víceméně stejné. Někteří výrobci nyní zdražují, jiní zlevňují. Proti zlevňování jdou například ceny komodit, třeba právě lithia, které podražuje i ze spekulativních důvodů.

HN: Zažíváme už boom v akumulaci do baterií, nebo teprve přijde?

Vidíme ohromný boom v bateriích do rodinných domů, ten v Česku určitě zažíváme. Nemyslím si ale, že by v Evropě nějak ohromně narůstaly počty baterií, i když ten nárůst bude významný. Část trhu převezme akumulace do vodíku, do nějž lze energii ukládat dlouhodobě. Myslím si, že v budoucnu bude hrát ještě významnější roli než baterie.