Proč v Řecku zavedli šestidenní pracovní týden, když v EU bychom měli pracovat jen čtyři dny?

Co myslíte, kolik hodin týdně stráví v práci běžný Čech? V plném úvazku, v normálním týdnu, kdy nečerpá dovolenou ani neschopenku. Na papíře by to asi mělo být 40 hodin. Pětkrát osmihodinová pracovní doba, podle zákoníku. Jak ale  uvádí Eurostat, je to jen 38,9 hodiny. Včetně přesčasů. V rámci EU jsme s tím tak nějak zhruba uprostřed. Ale na poměry postkomunistické Evropy pracujeme relativně málo. Míň už pracují jen bývalé Uhry, Horní i Dolní.

Jinak obecně platí, že Východ pracuje déle než Západ. Kypřan pracuje 40,1 hodiny, Řek dokonce úplně nejvíc, a  to 41,2. Na druhém konci Nizozemec pracuje 37,7, Fin dokonce jen 37,2 hodiny. Čtyři hodiny rozdílu týdně, to už dá více než jeden pracovní měsíc ročně.

Minulý týden měl jenom čtyři pracovní dny. Byl to takový průkopnický týden, takové by mnoho lidí chtělo mít všechny. Že prý jsme se již posunuli z dob před sto lety, kdy byl šestidenní pracovní týden mnohde ještě běžný. „Čtyřdenní pracovní týden je něco, k čemu by měla směřovat celá EU, protože nové generace mají jisté vize ohledně vyvážení práce a osobního života,“ říká končící eurokomisař pro zaměstnanost Nicolas Schmit.

Problém je, že reálně lidé volají po přechodu na model 4 x 8 hodin bez snížení platu. To je stejné jako volat po zvýšení platu o 25 procent, když by nově firma potřebovala o čtvrtinu více pracovníků na stejnou práci. Trochu radikální, navzdory krátkým pokusům, kde se na chvíli po změně zvýšila produktivita (ale určitě ne o čtvrtinu). Kdyby totiž šlo jenom o prodloužení víkendů, tak to už vyřešila Belgie. Dala lidem možnost domluvit si se zaměstnavatelem změnu z 5 x 8 hodin na 4 x 10.

Komentář Davida Marka

Zdánlivé bezvětří na trhu práce, bod obratu se však blíží

10. 7. 2024 ▪ 2 min. čtení

Ale kdykoli přijde EU s nějakou tezí, můžeme čekat od Řeků, že v duchu výstavby starořeckého dramatu přijdou s antitezí. Od 1. července zavedli ne čtyřdenní, ale šestidenní týden. Tamní komunisté samozřejmě provolávají hanbu většímu vykořisťování proletariátu. Ve skutečnosti jde však spíše o normalizaci současného stavu a snížení vykořisťování.

V Řecku totiž, jako u nás, na pracovním trhu „nejsou lidi“, proto se tam pracuje nejdéle a rozmáhají se neplacené přesčasy. Když teď smí nonstop provozy zavést šestidenní týden, lidé dostanou zaplaceno víc. A víc odvedou do státní kasy. Unijním snům navzdory.