Celoroční provoz uhelných elektráren se od roku 2027 bez státních podpor nevyplatí. Jejich marže sníží ceny povolenek

Loňská energetická krize vyvolaná Ruskem v Evropě načas vrátila do hry hnědé i černé uhlí. Toho se na kontinentě více vytěžilo, dovezlo a podíl uhelných elektráren na výrobě elektřiny byl v Evropě nejvyšší od roku 2018. Přesto jejich majitelé neslaví, neboť rekordní zisky se nemusí opakovat. Situace se postupně vrací před rok 2021, kdy byly tyto „špinavé“ zdroje na odpis a do popředí se dostávaly obnovitelné zdroje a zemní plyn. Pro Česko je to velký problém, protože ve výrobě elektřiny stále z více než 40 procent závisí na uhlí.

Důvodem obav jsou rostoucí ceny emisních povolenek, které už několik let představují pro provozovatele zdrojů větší náklad než samotné uhlí. Elektrárny si musí povolenky povinně kupovat, aby mohly v kotlích pálit uhlí a vypouštět emise. Při výrobě jedné megawatthodiny elektřiny se do vzduchu vypustí asi tuna oxidu uhličitého, což je jedna emisní povolenka.

Letos v únoru cena povolenky poprvé překročila hranici 100 eur. Kromě chladnějšího počasí a nižší výroby větrných elektráren k tomu přispěly i spekulativní nákupy. Nyní je sice povolenka za 85 eur, ještě před třemi lety ale stála 20 eur. Podle analytiků navíc únorová cena bude v příštích letech novou normou. Naopak cena elektřiny půjde dolů. Na pražské energetické burze (PXE) se u ročního kontraktu dal koncem srpna megawatt elektřiny pořídit za 140 eur, na rok 2026 už v srpnu stála jen 109 eur za MWh.

Analýza

Tři varianty pro zákon, který rýsuje budoucnost české energetiky. Lex ČEZ může být zničující i pro kapitálový trh, tvrdí kritici

31. 8. 2023 ▪ 6 min. čtení

„Pro rok 2027 už je predikce ceny povolenky vyšší než cena elektřiny. Pak už bude ekonomická situace hnědouhelných zdrojů velmi složitá,“ řekl Pavel Řežábek, hlavní ekonom energetické společnosti ČEZ. Tato firma provozuje osm uhelných zdrojů, včetně jediné tuzemské černouhelné elektrárny v Dětmarovicích. Patří jí i těžební společnost Severočeské doly, jež je zásobuje uhlím.

Česko žádný závazný termín dekarbonizace nemá. Vládní prohlášení koaličního kabinetu Petra Fialy (ODS) ale zmiňuje rok 2033. To je také doba, kterou jako nejzazší termín pro výrobu elektřiny z uhlí uvádí ČEZ. Firma ale v poslední době naznačuje, že k dekarbonizaci může z tržních důvodů dojít mnohem dříve. Pro teplárenství ČEZ počítá s koncem uhlí v roce 2030.

„Pro dlouhodobý provoz potřebuje mít hnědouhelná elektrárna a navazující důl marži kolem 30 eur za megawatthodinu,“ tvrdí Řežábek z ČEZ. Jde o čísla při celoročním provozu, když uhelná elektrárna nevyrábí jen v hodinách, kdy je cena elektřiny hodně nízká. Ještě pro rok 2025 vychází marže hnědouhelných elektráren na 35 eur za MWh. O rok později už při současných predikcích cen povolenek a elektřiny klesne na 11 eur.

Stejný problém řeší i další provozovatel uhelných elektráren a tepláren, skupina Sev.en Energy, patřící miliardáři Pavlu Tykačovi. Ten má navíc problém u zdroje ve Chvaleticích, protože ekologické organizace soudně napadají výjimku z emisních limitů platných od roku 2021, kterou tato severočeská elektrárna získala. Pokud by padla, musela by Tykačova skupina do zdroje investovat, což by se jí při nynějších predikcích zřejmě nevyplatilo.

Vedle majitelů elektráren, kteří řeší zisky, je popsaný výhled nepříjemný a rizikový pro celé Česko. Jeho energetika zatím z téměř poloviny stojí na uhlí. Další třetinu pokrývají jaderné elektrárny v Dukovanech a v Temelíně. A nových zdrojů se zatím nestaví tolik, aby dokázaly uhelné elektrárny po roce 2030 nahradit. Ať už jde o solární a větrné elektrárny, jež mají největší investiční podporu z Modernizačního fondu, do něhož jdou desítky miliard korun získaných z prodeje povolenek, nebo o nové jaderné zdroje. Protože i když půjde vše dobře, začne další blok v Dukovanech dodávat elektřinu do sítě až v roce 2037. A ten navíc sám výpadek několika gigawattů instalovaného výkonu „uhelek“ nenahradí.

Předpokládanou transformaci tuzemské uhelné energetiky a teplárenství směrem k zemnímu plynu navíc loni znejistil vývoj kolem cen této základní komodity, jež měla dosud razítko původu Rusko. Byť náhrada za zkapalněný LNG dokázala cenu plynu dostat na úroveň kolem 50 eur za MWh, která je několikrát nižší než loni. I případné nové plynové zdroje ale trvá nějaký čas postavit – nejnověji bude ČEZ stavět v areálu uhelné elektrárny Mělník tři plynové zdroje o celkovém výkonu 1000 MW, které začnou elektřinu vyrábět v letech 2026 až 2030.

Není to ale dost. Státní podnik ČEPS, který spravuje přenosové sítě, proto v pravidelné analýze MAF CZ 2022 varoval, že v případě rychlého konce uhelných elektráren hrozí Česku nedostatek elektřiny.

Podle ředitele strategie EGÚ Brno Michala Macenauera je tu ještě další riziko. Pokud by uhelné zdroje z důvodu rentability nebo tlaku na dekarbonizaci rychle odstavil celý středoevropský region, nebude v určitých částech roku dostatek elektřiny a její cena půjde nahoru. „Myslím si, že odstavování bude pomalejší, protože za uhelné zdroje nebude rychlá náhrada. Cena elektřiny na rok 2026 bude brzy vyšší, než jakou nyní vidíme na trzích,“ vysvětlil. V dřívějším rozhovoru pro HN Macenauer odhadl, že modernější uhelné elektrárny by mohly fungovat až do roku 2040. Podle něj se střední Evropa bez uhelných zdrojů přinejmenším do poloviny 30. let neobejde. A ty se zase neobejdou bez subvencí prostřednictvím takzvaných kapacitních mechanismů.

Kapacitní mechanismy vyčleňují plynové a uhelné zdroje, které slouží jako záloha. Ta „najede“ jen v době, kdy solární a větrné elektrárny nezvládnou vyrobit potřebné množství elektřiny. Jejich provozovatelé dostávají peníze, i když tyto fosilní zdroje stojí, a provozují je tak se ziskem, i když nevyrábí naplno. Česko má ale problém, protože si za předchozích vlád u Evropské komise žádný takový mechanismus nedojednalo. Na rozdíl od Německa či Polska. Obdobně to funguje i ve Francii nebo Velké Británii. Již zmíněný Macenauer ale vidí jejich zavedení u uhlí jako nejisté.

V případě uhelných elektráren je u zařazení do kapacitního mechanismu podmínkou, aby zdroj při výrobě elektřiny splnil celoroční limit emisí oxidu uhličitého 550 kilogramů na jednu megawatthodinu. A ohraničuje možnost využívání uhelek rokem 2025. Pro uhelné zdroje spuštěné před rokem 2019, což jsou v Česku úplně všechny, platí roční limit 350 kilogramů. To by dovolovalo výrobu asi 300 hodin ročně, a to v zimních měsících, kdy by byl jejich výkon potřeba.

Posunutí této výjimky pro země, jež mechanismy mají, navrhlo sice v červnu švédské předsednictví EU. Jde ale o kontroverzní věc, která nemá jednoznačnou podporu. A třeba Německo, pro něž je uhlí dosud důležité, upřednostňuje u kapacitních mechanismů podporu plynu. Podle oborového webu Clean Energy Wire se už Němci s Evropskou komisí dokonce dohodli na rámcových podmínkách pro připravovanou státní podporu na výstavbu až 24 GW nových plynových zdrojů. Devět gigawattů výkonu by rovnou spalovalo vodík, u zbytku by potom ke konverzi z plynu na vodík mělo dojít do roku 2035.

Současná německá vládní koalice by navíc ráda posunula termín ukončení těžby uhlí v zemi ze současného cíle v roce 2038. „Otázkou je, zda zůstaneme u roku 2038, nebo zda ho můžeme trochu posunout a dosáhneme roku 2030. Jsem trpělivý. (…) Nemyslím si, že se nakonec tak vzdálíme,“ řekl v polovině června ministr hospodářství Robert Habeck, který je v koalici zástupcem strany Zelených.

Existují ještě další možnosti v přístupu k uhelným zdrojům. Jednou z nich je možné vyrovnávání ztrát, které uhelkám v budoucnu při celoročním provozu vzniknou. I takovou státní podporu by ale bylo potřeba v Bruselu notifikovat.

Již zmíněné Polsko také v polovině července nabídlo energetickým firmám PGE, Enea, Energa a Tauron, že od nich za 18 miliard zlotých (necelých 100 miliard korun) odkoupí jejich uhelné elektrárny. Ty by pak vláda převedla pod vládní agenturu. I v případě vykoupení uhelných elektráren si ale bude muset Polsko, které počítá s využíváním uhlí až do roku 2049, vyjednat u Evropské komise notifikaci pro případnou podporu na liberalizovaném trhu v EU. Podle Řežábka vychází dlouhodobý výhled ekonomiky provozu uhelných elektráren díky vyšším cenám v Polsku lépe než v Česku. Polsko zatím pokrývá svoji výrobu elektřiny z uhlí přibližně ze 70 procent. Země má ale také velké jaderné plány a výrazně investuje do obnovitelných zdrojů.

Článek vznikl ve spolupráci se společností ČEZ.