Česku hrozí, že mu dojde čistá elektřina. Firmy se pak přesunou tam, kde jí bude dostatek

Společnost EP Rožnov lze označit za „čistou“ firmu. Jejím byznysem je totiž projektování maximálně čistých prostor například pro producenty čipů, jejichž výroba vyžaduje absolutní bezprašnost. Do roku 2030 se však společnost spadající pod ČEZ chce stát čistou i z pohledu emisní stopy, kterou zanechává. Vedle výměny fosilní flotily firemních vozů za elektromobily a výstavby vlastního fotovoltaického zdroje plánuje odebírat jen takovou elektřinu, při jejíž výrobě nevznikl CO2.

Ke kroku přiměli firmu v zásadě odběratelé, mezi které patří třeba rožnovský závod amerického čipového gigantu onsemi. Pro ty je stále důležitější, aby i produkce zplodin jejich subdodavatelů byla co nejnižší. „Podobné požadavky se objevují i od našich dalších klientů, a proto je naším cílem dosáhnout v roce 2030 klimatické neutrality v přímých i nepřímých emisích CO2,“ říká generální ředitel EP Rožnov Pavel Scholz.

S obdobnými požadavky odběratelů se přitom setkává stále více tuzemských podniků. „Je to důležitý aspekt týkající konkurenceschopnosti českého průmyslu. Pro firmy bude klíčové naplňování ESG strategií a právě to pomohou naplnit obnovitelné zdroje. Ve světě jsou stovky globálních korporací působících i v Česku, které se zavázaly postupně přejít na elektřinu stoprocentně vyrobenou z obnovitelných zdrojů,“ uvádí  Martin Sedlák, programový ředitel Svazu moderní energetiky a poradce ministra životního prostředí Petra Hladíka.

Do Česka povede nová „elektrická dalnice“. Za miliardu má přivést levnější proud z Německa

8. 9. 2023 ▪ 6 min. čtení

Poptávka po bezemisní elektřině proto prudce roste. „V příštím roce plánujeme dodat téměř jednu terawatthodinu bezemisní elektřiny,“ vyčísluje za dodavatele mluvčí PRE Karel Hanzelka. Roční spotřeba celého Česka je přitom 59 terawatthodin, Prahy necelých šest. 

Dceřiná společnost polostátní energetické skupiny ČEZ ESCO, která dodává čistou energii firemním zákazníkům, pak odhaduje, že letos by mohla dodat svým odběratelům až čtyři terawatthodiny certifikované bezemisní elektřiny. To je téměř dvakrát tolik co loni a odpovídá to zhruba sedmi procentům celkové roční spotřeby Česka. Menší část z dodávek ČEZ ESCO tvoří pak certifikovaná elektřina jaderná. Tu poptávají třeba francouzské firmy, pro které je rozhodující skutečně bezemisnost a nerozlišují, zda energii zajistil vítr, voda či reaktor. Pro německé firmy je oproti tomu nukleární původ často absolutně nepřijatelný.

S přílišným růstem poptávky po zelených energiích se naopak nesetkává E.ON, uvádí vedoucí prodeje energií firemním zákazníkům Jaromír Skřipský. Důvod je však ten, že certifikovaná bezemisní elektřina je dražší. Firmy tak podle něj spíš investují do vlastní fotovoltaiky a dalších opatření, kdy si čistou energii vyrobí samy. Vlastní fotovoltaiku chystá zmíněná EP Rožnov, podobné plány má však mnoho dalších podniků nebo si ji už pořídily. Mezi nimi jsou nejvýznamnější Škoda Auto, Amazon nebo třeba Komerční banka. Pronajímatelé průmyslových nemovitostí dnes svým zákazníkům musí nabídnout i možnost vybavit halu solárními panely.

Potvrzení je nově i na elektřinu z jádra a vodík

Původ bezemisní elektřiny se prokazuje takzvanými zárukami původu, o které si mohou už několik let žádat výrobci z obnovitelných zdrojů. Od letoška se podle Michala Puchela, předsedy představenstva operátora trhu OTE, který záruky spravuje, tato možnost rozšiřuje i na další typy energií. Záruky tak lze vydat třeba na elektřinu z jádra, teplo z obnovitelných i jaderných zdrojů, vodík či biometan.

Výrobce může certifikáty prodat spolu s elektřinou, pokud chce odběratel vykázat její bezemisní původ zase u svých odběratelů, financujících bank či investorů. Pokud ne, může vlastník zdroje prodat záruky odděleně od elektřiny někomu jinému, kdo si obstaral i elektřinu někde jinde. I takový odběratel pak může elektřinu deklarovat jako bezemisní. Systém tak zaručuje, že někde skutečně bylo vyrobeno určité množství bezemisní elektřiny bez ohledu na to, kdo ji nakonec odebral nebo původně vyrobil.

Tím se však cena elektřiny (případně tepla či biometanu) zvyšuje právě o cenu záruky původu. „Pokud chce náš klient využít energii z obnovitelných zdrojů, musí počítat s tím, že cena bude oproti standardnímu mixu vyšší právě o záruky původu, jež se pro rok 2024 aktuálně obchodují na úrovni 7,5 eura za megawatthodinu,“ říká Skřipský.

Není to přitom tak dávno, co cena záruky byla kolem jednoho eura. Důvod byl prostý. Zájem o bezemisní elektřinu s garantovaným původem byl v minulosti malý, odběratelé ji nepoptávali, a tedy ani výrobci nežádali o vystavení záruk. A pokud ano, prodali je většinou separátně do zahraničí. Dnes je situace v mnohém jiná, jak ukazují statistiky OTE. Před pěti lety vydal operátor trhu ročně 3,5 milionu záruk, což odpovídá 3,5 terawatthodinám elektřiny. Loni to bylo už 6,4 milionu záruk.

Ještě zajímavější je však skutečnost, že zatímco v roce 2018 se uplatnilo přímo v Česku 874 tisíc vydaných záruk, loni to bylo už 4,2 milionu. A zatímco dříve dominující vývozy spíš stagnují, roste naopak množství záruk, které sem přicházejí ze zahraničí.

„Z dat k evidenci záruk původu lze jednoznačně identifikovat rostoucí význam záruk původu vydaných v České republice, které jsou čím dál více využité pro lokální spotřebitele a zákazníky a o něco méně tudíž zbývá na mezinárodní převody,“ potvrzuje Puchel. To nejlépe ilustruje, že zájem o čistou elektřinu „s papírem“ v tuzemsku skutečně roste.

Některým firmám už záruka nestačí

Jestliže však ČEZ ESCO a PRE dodají zájemcům do budoucna ročně hrubým odhadem pět terawatthodin certifikované zelené elektřiny, znamená to, že pouze dva, byť dominantní, hráči se blíží celkovému množství záruk, které se v Česku ročně vydávají. Obnovitelné zdroje loni v Česku vyrobily přes 10 terawatthodin elektřiny, určitý polštář tedy ještě existuje. Ne všichni výrobci o záruky totiž žádají, jde zřejmě o ty, kteří mají historicky garantované příznivé výkupní ceny a záruka je tak pro ně méně podstatná.

Jak však ukazují data OTE, množství uplatněných certifikátů vzrostlo během pěti let na pětinásobek a očekává se, že poptávka bude spíš zrychlovat. Pokud Česko výrazně nezrychlí budování domácích obnovitelných zdrojů, může brzy narazit na strop. Podle zákona nabídky a poptávky v takovém případě poroste i cena záruk, která zase zvýší cenu elektřiny, což bude mít dopad na konkurenceschopnost českých podniků.

Tuzemské firmy, které budou muset prokázat „bezemisnost“ svým odběratelům, mohou sice záruky nakoupit i v zahraničí. Právě kvůli tomu, že potvrzení není vázáno na konkrétní dodávku, čelí však systém záruk i kritice. Za hranicemi totiž zůstává i přidaná hodnota, jako třeba růst zaměstnanosti v moderní energetice, nehledě na přínosy vyvolané poklesem lokálních emisí.

Některým nadnárodním firmám tak přestávají prosté záruky původu stačit. „Třeba L'Oréal toto neuznává a chce znát reálné emisní faktory elektřiny, kterou si kupuje. A chtějí znát konkrétní složení elektřiny, kterou my vykupujeme,“ říká David Brožík, šéf dodavatele Nano Green. Ten začal dodávky bezemisní elektřiny zákazníkům v Česku nabízet jako první a má smlouvy s konkrétními tuzemskými výrobci elektřiny z vody, větru, slunce a bioplynu.

Proto je důležité, aby instalovaný výkon bezemisních zdrojů začal rychlým tempem růst přímo v Česku. Podle Martina Sedláka jinak hrozí, že v případě nedostatečné nabídky takové firmy z Česka odejdou. „Ve chvíli, kdy jim Česká republika nebude moci obnovitelnou elektřinu nabídnout, tak se začnou dívat na jiné trhy. Čas, který Česko v minulém desetiletí ztratilo přešlapováním na místě, bude muset do roku 2030 dohnat,“ říká Sedlák.

Článek vznikl ve spolupráci se společností ČEZ.